Kočičí stravování

Zdravím :-)

Po článcích o stelivech pro kočky bych asi měla přidat něco o krmivech, že ano.. Nebudu rozebírat nějaká motta značek a jejich reklamní slogany a mnohdy výmysly, mnohem důležitější je pro mě a pro mé kočky složení krmiv, která jim servíruji.

K tomuto stavu jsem ale došla poměrně nedávno, je to asi rok zpátky. S pořízením naší milované Micky jsem začala uvažovat o tom, čím ji budu krmit, aniž bych kupovala předražené obilí. Přiznávám, že do té doby jsem nějaké složení granulí a konzerv opravdu neřešila. Bydlela jsem u rodičů (1. října to byl přesně rok od mého stěhování od maminky s tatínkem) a nemíchala se do výběru stravy pro tehdy čtyřletou rezavou kouli jménem Mikeš, která mým rodičům zůstala na krku. :-)

Mikeš Rezavý I. toho času přítomen v papírové tašce (a přítelova ruka)

Micku jsem ale chtěla krmit něčím lepším, měla jsem jasnou představu, co je dobré a co špatné. Mikeš u rodičů byl krmen granulemi Friskies, Kitekat, Whiskas, Coshida -made in Lidl, a dalšími typicky supermarketovými. Do toho můj táta občas koupil ProPlan nebo Royal Canin v prodejně s chovatelskými potřebami, k tomu většinou přibral i nějaké kočičí bonbony a další pamlsky. V obchodě přikoupil nějaké konzervy (opět Coshida, Louisa, Whiskas, Kitekat...) a maso spešl pro Mikeše. Aby bylo jasno, kocour měl opravdu sólo kupované zásoby masa (plus odřezky při vaření), na svou denní dávku masa byl zvyklý a každý den se jí dožadoval.

Hlavní složkou stravy kocoura u mých rodičů je teda maso doplněné granulemi víceméně na chuť. Vezmu-li to doslovně, tak opravdu jen "na chuť" - tyto granule bývají tak ovoněné, že se z nich kočka může zbláznit. Před časem jsem četla pěkné přirovnání: "Malému dítěti člověk taky nevysvětlí, že ta přeslazená tyčinka není nic jiného než cosi ochucené cukrem." A stejně je to s těmi granulemi, obilí s popelem a dalšími přidanými složkami obarvené a ochucené, aby to kočka vyloženě zhltala. A stejné to bývá i s konzervami výše jmenovaného typu, stačí si přečíst složení a ne jen dát na sliby na přední straně.

V malém množství taková krmiva podle mého neublíží, ale nesmí se stát hlavní složkou potravy. Tou je pro kočku prostě MASO. A teď se dostávám k jádru věci. Maso nemusí být nutně syrové. A když syrové, tak hlavně přemražené (zničí se tím valná část mikroorganismů, které v mase mohou být přítomny). Kočky syrové maso většinou milují, ale opět záleží na zvyku a chutích každého zvířete. Hlavní nevýhodou stravování syrovým masem kromě rizika nákazy je zvýšená tvorba zubního kamene. Typičtější je jeho tvorba a nutnost následného odstranění spíše u psů, ale kočky jsou taky náchylné - a zvlášť při krmení syrovým masem. Rezavý Mikeš už si párkrát zažil na veterině odstraňování zubního kamene v celkové anestezii (bez ní by to ani nešlo, samozřejmě).

Další formou, jak dostat do své kočky maso, jsou granule a konzervy/kapsičky. Tady apeluji na nutnost důkladného prostudování složení, aby člověk nekoupil výše zmíněné ovoněné a předražené obilí. Nebudu rozpitvávat jednotlivé složky, nejsem nějaký odborník, ale držím se zásady kupovat krmiva s co největším obsahem masa a ŽÁDNÝM obsahem obilovin. Nejsem tedy zas tak důsledná a občas sáhnu po něčem "na chuť", například po masových tyčinkách a konzervě z DM (Dein Bestes - hlavně tu s hruškou a jarní zeleninou kočky milují) nebo ze žitavského Kauflandu. Kočkám to potom servíruji jako dobrotu "navíc".

Další možností je domácí výroba krmiv, vaření masa, zeleniny, rýže apod. S tím ale zkušenosti nemám, tak se do tohoto tématu nehodlám plést. Prozatím.

Uff, to je ale.... nepořádek, randál a ...

Budu pokračovat v úvaze o tom, co je třeba sehnat/zařídit, když se člověk rozhodne pro kočku jakožto domácí zvíře. O základní věci jako kočičí wc jsem toho, myslím, napsala už dost. Pominu-li misky na granule a krmivo, potažmo krmivo jako takové, vypadá to jako hotový seznam. O kočičích granulích/konzervách/kapsičkách, ale i tyčinkách/bonbonech a já nevím čem ještě se rozepíšu někdy jindy. Teď se zaměřím na psychickou přípravu stávajících obyvatel na příchod nového spolubydlícího.

Za prvé:

Všude budou chlupy, spousta chlupů. Kočky línají hlavně po zimě a po létě, kdy se jim mění srst na nadcházející roční období. Neznamená to ale, že z nich nepadají chlupy po celý rok - zvlášť u koček, které žijí převážně v bytě a ven se podívají na cestě k veterináři nebo někam na návštěvu. Kočky polovenkovní většinou dodržují pravidelná období výměny srsti o něco důsledněji. :-)

V boji s poletováním chlupů po bytě bývá účinný spešl kartáč, ale ne všem kočkám se česání líbí. Bývají také náročné na jeho kvalitu a provedení, takže nespoléhejte, že koupíte první kartáč, na který narazíte a bude hotovo, kočce se každý typ kartáče nemusí moc pozdávat. Na netu je spousta rad, jak kočku naučit držet při česání a jak ji přimět, aby se jí tato procedura líbila. Mně se to tedy podařilo pouze u jednoho kocouřího exempláře (Mikeš u mých rodičů), ale také v omezené míře. Ti dva tvorové, kteří se mnou bydlí, berou kartáč spíše jako nutné zlo nebo rovnou jako předmět, který je třeba zneškodnit.

Za druhé:

Kočky vydávají spoustu různých zvuků. Jde jak o mňoukání, které je dle některých vyhrazeno pouze pro komunikaci s člověkem, jelikož dvě kočky si mezi sebou nemňoukají, ale různě halekají, prskají, vrčí nebo se od nich line jakýsi hrdelní zvuk někdy mým uším připomínající jódlování nebo "zpěv" tibetských mnichů. Dále jsou díky kočičí přítomnosti slyšet zvuky trhání - to když si brousí drápy o různé povrchy, např. gauč, knihovnu nebo někdy i škrabadlo.

Potom tu máme zvuky padajících nebo tříštících se talířů, hrnků, sklenic, myší od počítače nebo dalších předmětů nedostatečně zajištěných před možností shození. Neopomenu zvuk, který vzniká při hraní si se žaluziemi, kusem igelitu, drobnými předměty (hlavně oříšky a ořechy, které si mé milované kočky ihned po přinesení s prominutím rozkradly a poschovávaly všude možně) a různými pískacími nebo zvonícimi hračkami. Zvuky ostatně dovedou kočky vydávat i při hraní s neozvučenými hračkami - stačí jenom běh po koberci, dopad při skoku nebo brždění běhu v zápalu hry. :-)

Micuška s její nejoblíbenější hračkou - jakousi chlupatou fretkou
Dovedla s ní řádit takovým stylem, že z fretky po pár měsících
zůstal jen kousek látky s pár chlupy. Čest její památce :-)

Zvuky se ozývají během celého dne i noci, noční klid je většinou ignorován. Buď si člověk zvykne nebo zavře dveře do ložnice a bude doufat, že v ostatních místnostech nebude ráno nic rozbitého. Ostatně to všichni, kdož bydlí s alespoň jednou čičinou, samozřejmě ví a znají, jde o stejný pocit jako při otevření vchodových dveří po návratu domů.

Za třetí:

Smrad. Nemám jiné pojmenování aromatu, které se line během "tvorby" chlupatých čtyřnohů. I když ten výtvor je poctivě zahrabán, prostě se ten puch po příchodu exkrementu na tento svět ihned rozline do okolního prostoru.

Zápach kočičího záchůdku lze eliminovat různými výrobky (např. OdourKiller na obrázku), ale nic nezabrání tomu okamžitému šíření po bytě. Každý přítomný ihned ví, že kočka/kocour právě s..e.

Ochranou je pouze rychlé otevření oken a/nebo nasazení plynové masky.

Je bezpodmínečně nutné kupovat pelíšek?

Kočka je tvor, který si ustele skoro všude. Obhlédne možnosti a vybere tu aktuálně nejlákavější - záleží pouze na tom, zda chce pozorovat okolí nebo spát. Nebo obojí. Proto je odpovědí na výše zmíněnou otázku NE!

Existují všemožná škrabadla a odpočivadla. Ta kombinovaná s kočičími stromy nebo většími škrabadly jsou výborným řešením do i toho nejmenšího bytu, jak kočkám zajistit možnost vyblbnout se a šplhat do výšin, které jim prostory místnosti dovolí. Člověk se ani tolik nemusí plácnout přes kapsu, já z peněženky na poště vytáhla něco málo přes tisícovku, jelikož takováto věc se opět vyplatí objednat v nějakém e-shopu. Samozřejmě by to ale šlo i dráž, mnohem dráž a asi o něco pěkněji. Při vybírání doporučuji mrknout na Heureku. Za sebe doporučuji odpočivadlo/strom Adéla.

:-)

Kupovat škrabadlo menší než ke stropu je zbytečnost, bude to jen další překážející předmět. Pro většinu koček je taková věc poměrně nezajímavá a budou si hledat zábavu jinde. Nepočítejte však s tím, že se při výběru pořádného škrabadla/stromu vyhnete drápání a šplhání po zbývajícím zařízení bytu. Na toto přání rovnou zapomeňte. Spíše přikupte potahy nebo deky na drahý kožený gauč nebo křeslo, přesně takový kus nábytku se kočkám alespoň zprvu zdá neodolatelný.

Podobný názor mám i na speciální pelíšky, které ve zverimexech, obchodech s chovatelskými potřebami i na fotografiích na internetu vypadají tak vkusně, roztomile a lákavě. S velkou pravděpodobností bude takovýto měkkoučký plyšový pelech kočku zajímat, ale opět jsme u předešlého problému. Ustele si totiž klidně i jinde. Takovýto pelíšek je ale na druhou stranu variabilní, dá se přesunout a časem tak můžete najít pozici, se kterou bude kočka souhlasit a místečko bude pravidelně vyhledávat.

Žádný takovýto přenosný pelíšek ale doma nemám. Jak už jsem psala nahoře, nic podobného člověk nutně shánět nemusí. Kočky si totiž lehají všude možně. Jako pelech jim jednou poslouží prázdný koš na prádlo, jindy proutěný košík (i s věcmi v něm), někdy postel nebo gauč, nepohrdnou krabicí nebo kusem kartonu, lákavě vyhlížejícím pootevřeným botníkem, knihovničkou nebo vrchem skříní.

Příjemné poleženíčko, no ne?

Chtěla bych těm mým ale udělat radost a silně uvažuji o pořízení závěsného odpočivadla na topení. Jako člověku mi to připadá dokonalé, kočky by si mohly pohovět v pohodlném závěsu a nechat se vyhřívat radiátorem. Ale co já vím, třeba to dopadne podobně jako metr vysoké škrabadlo, které už slouží jen na odkládání oblečení...

Ještě musím něco říci k boudičkám, které velmi často bývají umístěny na škrabadlech/stromech. Nevěřte tomu, že Vaše kočka tam bude ráda chodit spát jako ty krásné čičiny na obrázcích. Já o nich nepochybovala, ale Micka mi ukázala, jak jsem naivní, že mě obalamutí pár fotek. To pouze Mikeš si tam občas zaleze. Asi abych neměla pocit, že je to úplně zbytečné. Hodný a empatický kocour to je.