Nějak nemám energii a chuť psát, mé myšlenky se teď točí okolo člena rodiny ve vážném stavu v nemocnici (a s tím další spoustu souvisejících věcí). Ačkoli se snažím myslet pozitivně, snažím se věřit, že to zvládne a vše dopadne dobře, stejně upadám do stavů, kdy se se slzami v očích zhroutím na gauč/do sedačky auta nebo třeba na zem...
Oporou je mi přítel, který mě vždy vyslechne a postará se o mě. A taky ty kočičí bytosti, které doma běhají okolo mě. Micka poznala, že se něco děje už z telefonátu, kdy jsem příteli v hysterickém amoku volala ohledně velkého zhoršení zdravotního stavu mě velmi blízké osoby. Lísala se k telefonu a zjišťovala, co se vlastně děje.
Podobně reagovala na můj příjezd, okamžitě jsem měla její pozornost. Mikeš dělal, že si ničeho nevšiml. :-) Stejně tak kocour u mých rodičů, tedy momentálně u mé mamky, snad mu ani není divná nepřítomnost druhého člověčího obyvatele - taky moc empatie nepobral, no... :-)
Každopádně pořád doufám, že se situace zlepší, prostě se zlepšit musí!!!
 |
| Mikeš dnes po ránu - foceno přítelovým mobilem za velmi špatného osvětlení... Kupodivu je náš kocourek běžně pohlcující veškeré světlo a na fotkách tvořící černý stín dokonce vidět :-) |
