Kočkolit Winston a Reno

Zdravím :-)

http://steliva-a-toalety-pro-kocky.heureka.cz/reno-podestylka-5l/

V první řadě bych se chtěla zeptat na tipy, jak zvládat trojsměnný provoz, protože mám stále více rozhozenější denní (a hlavně spánkový) režim, nejvíce mi ho nabourávají noční služby a poté pouze 24 hodin volno (kdy sotva se trochu prospím, tak bych měla vlastně opět jít spát, jinak pak na denní/ranní nevstanu.... bleeee). Pokud se tu někdo pracující v podobném režimu najde, budu vděčná za rady.

A teď už k základní myšlence tohoto článku - opět steliva. Já už kromě mých dvou oblíbených nebudu prostě zkoušet něco nového, skoro VŽDY si nadávám, co jsem to zas přinesla za sajrajt. V pvních dnech po nastěhování jsme neměli cestu do InterSparu pro Molly (je pouze v Ml.Boleslavi nebo v Liberci), ani do Globusu (pouze Liberec). Takže jsem tuším v drogerii Rossman sáhla zkusmo na dva různé pytle s kočkolitem. A nikdy víc, fakt. Stačilo mi.

Jde konkrétně o Winston a Reno. Nebudu o nich psát samostatně, je to zbytečné. Obě steliva jsou už na první pohled hrubá, těžká, tmavá... Předem je jasné, jak to dopadne. Prostě opět smradlavé šedivé blátíčko na dně bedýnky. 

http://www.kupi.cz/sleva/stelivo-pro-kocky-winston

Hrudky nedrží tvar, člověk čistí toaletu a hrudky se rozpadají při nabírání. Na to aroma, které se přitom z toalety line už druhý  třetí den, aby člověk měl ústenku. Cenově vychází podobně, za pětikilové balení asi 40 Kč (možná méně, přesně si nepamatuji). Zlatá desetikilová Molly za těch cca 80,- :-)

Tak se loučím a přeji příjemnou středu. V.

Přestěhovali jsme se

Přispívám po neskutečně dlouhé době a tímto bych se ráda omluvila. :-)

Nastalo několik změn v mém životě, tou nejdůležitější je asi přestěhování se do stoletého baráčku v jedné malé vesničce v Českém Ráji. Kočky si tu za ten asi měsíc, co zde bydlíme, už zvykly a změnu rozhodně přivítaly. Nejen, že tu mají mnohem větší prostor, ale i spoustu nových podnětů - sklep (kde jsou asi myši :-D ), půdu a nesčíslně různých schovek. Časem plánujeme z našich čtyřnohů udělat asi kočky polovenkovní, i když z toho mám dost obavu - metr od vchodových dveří je silnice, po které auta (i náklaďáky) nejezdí zrovna nejpomaleji.

Co se týče sklepa, je zde krásně vidět rozdíl mezi oběma zvířaty... Micka si hlasitým mňoukáním vynucuje vpuštění do podzemních prostor a velmi nerada je opouští (na rozdíl od přítele, na mé zavolání přiběhne, byť s hlasitě projeveným nesouhlasem). Mám takový pocit, že z oné myší populace ve sklepě za chvíli nezbude jediný exemplář a kočku budeme muset nechat naočkovat a mnohem častěji odčervovat. :-D

Za to Mikeš sklep ocenil pouze při prvním vpuštění, to ho přítel opravdu těžko nacházel (vzhledem k temným koutům a kocourově černé barvě). Nyní svou přítomnost ve sklepě chápe spíše jako trest, dveřím se vyhýbá (co kdyby se záhadně otevřely a něco ho vtáhlo dovnitř) a celkově dává najevo svou nechuť k těmto prostorám... Když ho tam někdo sadisticky šoupne, tak zoufale skáče na dveře a žalostně mňouká, prostě je to posera a já už nevím, jak mám některým lidem vysvětlit, aby ho tam nestrkali, když nechce...

Další, ale už ne tak aktuální, změnou je nová práce... Snad jsem si už zvykla a hlavně to mám mnohem blíže (inu, zas dojíždí přítel :-D ), hlavně už nemusím vstávat v půl páté ráno... ta půlhodinka k dobru je moc příjemná. ;-)

Časem určitě přibude několik fotek (to by mi totiž nesměl vypovědět službu můj milovaný foťák, fňuk :-( ). Tak se mějte, užívejte víkendu a příjemného počasí. Verča :-)