Uff, to je ale.... nepořádek, randál a ...

Budu pokračovat v úvaze o tom, co je třeba sehnat/zařídit, když se člověk rozhodne pro kočku jakožto domácí zvíře. O základní věci jako kočičí wc jsem toho, myslím, napsala už dost. Pominu-li misky na granule a krmivo, potažmo krmivo jako takové, vypadá to jako hotový seznam. O kočičích granulích/konzervách/kapsičkách, ale i tyčinkách/bonbonech a já nevím čem ještě se rozepíšu někdy jindy. Teď se zaměřím na psychickou přípravu stávajících obyvatel na příchod nového spolubydlícího.

Za prvé:

Všude budou chlupy, spousta chlupů. Kočky línají hlavně po zimě a po létě, kdy se jim mění srst na nadcházející roční období. Neznamená to ale, že z nich nepadají chlupy po celý rok - zvlášť u koček, které žijí převážně v bytě a ven se podívají na cestě k veterináři nebo někam na návštěvu. Kočky polovenkovní většinou dodržují pravidelná období výměny srsti o něco důsledněji. :-)

V boji s poletováním chlupů po bytě bývá účinný spešl kartáč, ale ne všem kočkám se česání líbí. Bývají také náročné na jeho kvalitu a provedení, takže nespoléhejte, že koupíte první kartáč, na který narazíte a bude hotovo, kočce se každý typ kartáče nemusí moc pozdávat. Na netu je spousta rad, jak kočku naučit držet při česání a jak ji přimět, aby se jí tato procedura líbila. Mně se to tedy podařilo pouze u jednoho kocouřího exempláře (Mikeš u mých rodičů), ale také v omezené míře. Ti dva tvorové, kteří se mnou bydlí, berou kartáč spíše jako nutné zlo nebo rovnou jako předmět, který je třeba zneškodnit.

Za druhé:

Kočky vydávají spoustu různých zvuků. Jde jak o mňoukání, které je dle některých vyhrazeno pouze pro komunikaci s člověkem, jelikož dvě kočky si mezi sebou nemňoukají, ale různě halekají, prskají, vrčí nebo se od nich line jakýsi hrdelní zvuk někdy mým uším připomínající jódlování nebo "zpěv" tibetských mnichů. Dále jsou díky kočičí přítomnosti slyšet zvuky trhání - to když si brousí drápy o různé povrchy, např. gauč, knihovnu nebo někdy i škrabadlo.

Potom tu máme zvuky padajících nebo tříštících se talířů, hrnků, sklenic, myší od počítače nebo dalších předmětů nedostatečně zajištěných před možností shození. Neopomenu zvuk, který vzniká při hraní si se žaluziemi, kusem igelitu, drobnými předměty (hlavně oříšky a ořechy, které si mé milované kočky ihned po přinesení s prominutím rozkradly a poschovávaly všude možně) a různými pískacími nebo zvonícimi hračkami. Zvuky ostatně dovedou kočky vydávat i při hraní s neozvučenými hračkami - stačí jenom běh po koberci, dopad při skoku nebo brždění běhu v zápalu hry. :-)

Micuška s její nejoblíbenější hračkou - jakousi chlupatou fretkou
Dovedla s ní řádit takovým stylem, že z fretky po pár měsících
zůstal jen kousek látky s pár chlupy. Čest její památce :-)

Zvuky se ozývají během celého dne i noci, noční klid je většinou ignorován. Buď si člověk zvykne nebo zavře dveře do ložnice a bude doufat, že v ostatních místnostech nebude ráno nic rozbitého. Ostatně to všichni, kdož bydlí s alespoň jednou čičinou, samozřejmě ví a znají, jde o stejný pocit jako při otevření vchodových dveří po návratu domů.

Za třetí:

Smrad. Nemám jiné pojmenování aromatu, které se line během "tvorby" chlupatých čtyřnohů. I když ten výtvor je poctivě zahrabán, prostě se ten puch po příchodu exkrementu na tento svět ihned rozline do okolního prostoru.

Zápach kočičího záchůdku lze eliminovat různými výrobky (např. OdourKiller na obrázku), ale nic nezabrání tomu okamžitému šíření po bytě. Každý přítomný ihned ví, že kočka/kocour právě s..e.

Ochranou je pouze rychlé otevření oken a/nebo nasazení plynové masky.