Bobeš/ka

Zdravím :-)

Předně bych všem ráda popřála mnoho dobrého do dalšího roku, ať je lepší než ten předchozí... věřím, že bude.

Nepříspívala jsem strašně dlouhou dobu, osobní a pracovní život mi moc nedovolil věnovat se blogu. Teď by se to ale mělo změnit (budu se snažit) a snad to nebudou plané sliby. Mám jednu úžasnou novinu, tedy vlastně dvě. Od prosince loňského roku jsem místo slečny paní, na přelomu června/července by se naše malá rodina měla rozrůst o dalšího člena, tentokrát však ne kočkoidního... uvidíme, zda se na nás usměje dívenka nebo chlapeček. :-)

Jsem moc zvědavá, jak nového človíčka přijmou naši čtyřnohové, jsem přesvědčená, že už teď něco tuší... Micka a Merlin mi čím dál raději lehávají poblíž podbřišku, hlavně vrnící Merlin mi vleže tkalcuje po břiše jak divý... malé/mu se ta masáž, doufám, líbí. :-D A dokonce i Mikeš bere na vědomí mou přítomnost, je občas ochotný si na mě/ke mě lehnout (jen na nohy, nebojte, na břicho si náš šesti nebo sedmikilový přízrak lehat nenechávám - ale byl by moc rád :-) ). Ani neutíká, když vidí, že se ho chystám pohladit, občas i tu hlavu nebo záda nastaví...

13. týden :-)

Tak se mějte a užívejte tohoto zvláštního jarně-zimního počasí :-)

Několik pravidel 2

Zdravím zase po nějaké době:-)

Před časem (tedy delším časem) jsem psala o několika pravidlech hodných dodržování v malém bytě v Liberci. Nyní tento byt obývá další pár se dvěma čtyřnohy, ale se psy... A my dva (čtyři) se přesunuli trochu jižněji, a tak trochu (více než trochu) na vesnici... Ale pravidla se stěhovala s námi!!!

A dokonce se pomnožila...

Takže....
4. Nebudeš pít červené víno v blízkosti světlého nábytku, oblečení a koček. (Platí i pro všechny kombinace)
5. Nebudeš neopatrně zavírat/otvírat vchodové dveře.
6. Nebudeš kočky provokovat pohledem na tebe venku za oknem.

Pravidlo č. 4 platí za všech stavů ne/střízlivosti. Prostě kočky a červené víno (taktéž svařák) jsou špatná kombinace, natož se světlým prostředím... Kočka instinktivně vycítí, že TEĎ by to šlo, TEĎ budeme skákat jak šílení a zuřivě se snažit pohromu z rozlitého moku zpacifikovat a zminimalizovat trvalá postižení... a podezírám ji, že z toho má v skrytu duše strašnou srandu. Kocour toliko škodolibostí nedisponuje, omezuje se jen na pomstychtivé proch....čůrání peřin (nyní má smůlu, většinou jsou dveře do ložnice přes den zavřené.... chachá, kdo se směje naposled :-) Ale kombinace Mikeše a barvicích tekutin je taky nebezpečná, Micka je sice chytrá, šikovná a zlomyslná, Mikeš je jednodušší, přímočařejší... ale nešikovnější, fyzika není jeho kamarádka.

Pravidlo č. 5 je snad ještě důležitější, Micka by strašně chtěla se propašovat ven, několikrát se jí to i povedlo. Jak jsem už psala, nevylučuji možnost polovenkovních koček,.... ale sotva si tu zvykly, pořád by se mohly vydat na Neuvěřitelnou cestu směrem k Liberci. Navíc metr od baráku je silnice, kde jezdí spousta aut - a zatím moc nevěřím v dostatečný pud sebezáchovy těch dvou chlupatců. A ještě víc nevěřím v zachování jakés takés chladné hlavy při rozhodování, kterým směrem se rozhodnout utéct/vytratit se... bojím se, že ten směr by byl přímo pod jedoucí auto.

Pravidlo č. 6 je z tohoto miniseznamu ale to vůbec nejdůležitější. Když už se je teda zdráhám vypustit ven, tak ať je nedráždím pohledem na sebe venku.... Jak si to vůbec můžu dovolit, je tam pustit nechci, ale sama si tam chodím.... a kolikrát i docela dlouho.... Hlavně Micka mi dává najevo nesouhlas i přes sklo. Při zavřeném okně nahodí jeden ze svých "významných pohledů" a uvítá mě nesouhlasným mňouknutím - ani vítat mě nejde, nestojím jí za zvednutí se. Mikeš mě většinou jen pozoruje a říká si, jaká je to pohoda, když neopruzuju vevnitř a nikam ho nestrkám a netahám.

Mnohem více však Micka dá najevo nesouhlas, když je okno pootevřené na ventilačku (plus je v okně síť proti hmyzu). To už vůbec nedovede pochopit. Co jí to jako brání tam jít za mnou, vítr na ni zafouká, všechny vůně a pachy cítí.... ale nemůže tam. A já si tam v klidu trajdám, jakto?! To se potom kočka snaží drápky přetrhnout protihmyzí síťku a doufá, že ventilačkou se potom prostě nějak procpe. Mikeš se většinou na pár sekund přijde podívat a pak s úlevou odkráčí někam stranou, pouze si kontroluje, že narušitel (tedy já) je pořád z domu pryč.... a co ta kočka blbne, to fakt nepochopí.

No a já občas taky ne. Jak Micku, tak Mikeše, tak často i Vaška :)

Mějte se, Verča

Kočkolit Winston a Reno

Zdravím :-)

http://steliva-a-toalety-pro-kocky.heureka.cz/reno-podestylka-5l/

V první řadě bych se chtěla zeptat na tipy, jak zvládat trojsměnný provoz, protože mám stále více rozhozenější denní (a hlavně spánkový) režim, nejvíce mi ho nabourávají noční služby a poté pouze 24 hodin volno (kdy sotva se trochu prospím, tak bych měla vlastně opět jít spát, jinak pak na denní/ranní nevstanu.... bleeee). Pokud se tu někdo pracující v podobném režimu najde, budu vděčná za rady.

A teď už k základní myšlence tohoto článku - opět steliva. Já už kromě mých dvou oblíbených nebudu prostě zkoušet něco nového, skoro VŽDY si nadávám, co jsem to zas přinesla za sajrajt. V pvních dnech po nastěhování jsme neměli cestu do InterSparu pro Molly (je pouze v Ml.Boleslavi nebo v Liberci), ani do Globusu (pouze Liberec). Takže jsem tuším v drogerii Rossman sáhla zkusmo na dva různé pytle s kočkolitem. A nikdy víc, fakt. Stačilo mi.

Jde konkrétně o Winston a Reno. Nebudu o nich psát samostatně, je to zbytečné. Obě steliva jsou už na první pohled hrubá, těžká, tmavá... Předem je jasné, jak to dopadne. Prostě opět smradlavé šedivé blátíčko na dně bedýnky. 

http://www.kupi.cz/sleva/stelivo-pro-kocky-winston

Hrudky nedrží tvar, člověk čistí toaletu a hrudky se rozpadají při nabírání. Na to aroma, které se přitom z toalety line už druhý  třetí den, aby člověk měl ústenku. Cenově vychází podobně, za pětikilové balení asi 40 Kč (možná méně, přesně si nepamatuji). Zlatá desetikilová Molly za těch cca 80,- :-)

Tak se loučím a přeji příjemnou středu. V.

Přestěhovali jsme se

Přispívám po neskutečně dlouhé době a tímto bych se ráda omluvila. :-)

Nastalo několik změn v mém životě, tou nejdůležitější je asi přestěhování se do stoletého baráčku v jedné malé vesničce v Českém Ráji. Kočky si tu za ten asi měsíc, co zde bydlíme, už zvykly a změnu rozhodně přivítaly. Nejen, že tu mají mnohem větší prostor, ale i spoustu nových podnětů - sklep (kde jsou asi myši :-D ), půdu a nesčíslně různých schovek. Časem plánujeme z našich čtyřnohů udělat asi kočky polovenkovní, i když z toho mám dost obavu - metr od vchodových dveří je silnice, po které auta (i náklaďáky) nejezdí zrovna nejpomaleji.

Co se týče sklepa, je zde krásně vidět rozdíl mezi oběma zvířaty... Micka si hlasitým mňoukáním vynucuje vpuštění do podzemních prostor a velmi nerada je opouští (na rozdíl od přítele, na mé zavolání přiběhne, byť s hlasitě projeveným nesouhlasem). Mám takový pocit, že z oné myší populace ve sklepě za chvíli nezbude jediný exemplář a kočku budeme muset nechat naočkovat a mnohem častěji odčervovat. :-D

Za to Mikeš sklep ocenil pouze při prvním vpuštění, to ho přítel opravdu těžko nacházel (vzhledem k temným koutům a kocourově černé barvě). Nyní svou přítomnost ve sklepě chápe spíše jako trest, dveřím se vyhýbá (co kdyby se záhadně otevřely a něco ho vtáhlo dovnitř) a celkově dává najevo svou nechuť k těmto prostorám... Když ho tam někdo sadisticky šoupne, tak zoufale skáče na dveře a žalostně mňouká, prostě je to posera a já už nevím, jak mám některým lidem vysvětlit, aby ho tam nestrkali, když nechce...

Další, ale už ne tak aktuální, změnou je nová práce... Snad jsem si už zvykla a hlavně to mám mnohem blíže (inu, zas dojíždí přítel :-D ), hlavně už nemusím vstávat v půl páté ráno... ta půlhodinka k dobru je moc příjemná. ;-)

Časem určitě přibude několik fotek (to by mi totiž nesměl vypovědět službu můj milovaný foťák, fňuk :-( ). Tak se mějte, užívejte víkendu a příjemného počasí. Verča :-)

Jak Mikeš o k..le přišel

Už je to asi měsíc, co je z našeho neohroženého černého přízraku vlezlá kočička... Přeháním, to ano, ale ne zas tak moc.

Schylovalo se k tomu posledního půl roku, ale že jednou půjde "pod kudlu" bylo jasné už s jeho příchodem. Odsouvali jsme to, co se dalo (bylo mi/nám ho trochu líto, ale je tu taky riziko pozdějších problémů s močovými cestami - byť se o tom i mezi veterináři vedou spory). Když však náš Mikešáček pravidelně "ojížděl", co se dalo (deky, polštáře, moje šála :-D ) a začal OPĚT čůrat do postele, několikrát označkoval naše i kočičí wc, plus celý byt, a posléze i chodba v paneláku, byla cítit kočičinou, během pár dní byl kocourek u veterinářky na stole.

Sice se nabízelo objednat ho na veterinu sem do Liberce, je tu spousta klinik (lepších i horších), ale zvolili jsme cestu do Turnova k naší oblíbené paní doktorce. Všechna zvířata typu kočka/pes, která mě i Vaškovi přišla pod ruce, vždy putovala právě k ní.

Příprava před kastrací (jak kocoura, tak i kočky) je jednoduchá - večer schovat vše, co by mohl zblajznout, ráno učinit to samé s pitím. Pokud by operace byla dohodnuta na ranní hodinu (většinou se ale na takovéto zákroky objednává na poledne nebo odpolední čas), vše se logicky posouvá. V případě, že máte kočky venkovní nebo polodomácí, hlavně je nenechávejte večer, přes noc nebo dokonce ten den courat venku, ono je to na první pohled jasné, ale jak paní doktorka několikrát říkala, "holt ne každému".

Připravte se ale na srdceryvné mňoukání hladového a žíznivého tvora, ev. tvora, který by rád šel ven a potravu/vodu si obstaral sám, když vy mu ji nedopřejete (černý Mikeš to zas tak neprožíval, ale ten rezavý byl tenkrát napůl smutný a napůl vzteky bez sebe).

Samotná kastrace netrvá moc dlouho, přeci jen u kocoura jde v podstatě o pár říznutí... Delší dobu trvá uspání zvířete a jeho postupné probouzení. Někteří lékaři kočky budí (tzv. probouzecí injekce), jiní je nechávají vyspat. Obojí má své výhody i nevýhody, opět je to na zvážení konkrétního veterináře.

Každopádně rezoun byl tehdy ještě u jiného veterináře, byl buzen, byl úplně mimo, strachy bez sebe, snažil se dostat během cesty pryč z přepravky, doma zalezl za skříň a vylezl až druhý den. Nebylo možné kontrolovat ránu ani kocoura samotného, zpoza skříně se ozývalo jen syčení, vrčení a žalostné mňoukání. Sice mu byly píchnuty léky proti bolesti, ale mám tak nějak pocit, že "probouzečka" nebyla nejlepší volba. Cena výkonu v kombinaci s ultrazvukovým čištěním zubů - 400 Kč.

Kastraci černého kocoura prováděla lékařka, o které se zmiňuji o něco výše. Příprava byla naprosto stejná, jak jinak, že. :-) Mikeš nám byl předán ještě spící, pooperační sledování kocourka bylo tedy již na nás. Po cestě se v přepravce počůral, rána mu trochu krvácela. Kocourka jsme i doma nechali dospat v přepravce, jen jsme ho průběžně vypodkládali papírovými utěrkami. Mikeš se asi po půlhodině začal posouvat po podlaze, večer si už stoupnul a vždy po kousíčku popocházel (působil dojmem, že si někde trošku přihnul... a vlastně je to pravda, anestetika jsou pěkné dryáky). Druhý den byl téměř v plné síle, třetí den by kromě jizvy, kterou si neustále myl, člověk nepoznal, co absolvoval. Cena - taktéž 400 Kč.

Třetí možností je kastrace na klinice s nonstop provozem, kde zvíře může do druhého dne přespat. Připadá mi to jako nejlepší varianta, zvíře je stále pod dohledem a při komplikacích se může včas zakročit. Je to ale vyváženo cenou a limitováno výběrem pracoviště, neb to není standardní služba. Jak by ale potvrdila moje kamarádka, která při kastraci o jednoho kocourka málem přišla a při kastraci kočičky o ni přišla doopravdy... když je ta možnost, tak proč ji nevyužít. Při kastraci třetího kočičího společníka se jí asi o něco klidněji spalo.

A efekt?

Jak jsem už psala, z kocourka máme krásnou mazlivou kočičku. Občas si vzpomene, že něco dělával s dekou, ale nějak si nevybavuje, co to vlastně bylo... Čůrá tam, kde má, i když jsem čekala, že jeho moč už nebude tolik páchnout kočičinou... ale to se ještě může změnit. Tento stav ale nenastal po dvou třech dnech, je důležité si uvědomit, že testosteron se s vynětím varlat již nebude tvořit, ale nevymaže se tím jeho hladina v organismu - právě ten měsíc nebo dva trvá, než "zmizí").

Musím však ještě zmínit reakci Micky na kocourkovu kastraci. Vůbec nás s Vaškem nenapadlo, že by s ní mohl být problém... Ale kočička si Mikeše ihned očichala a zavrčela na něho. Dokud se sotva hýbal, snažila se mu vyhýbat a nevšímat si ho. Jak se ale probral, tak na sebe následující týden, možná vlastně dva, syčeli, prskali, vrčeli a mlátili se. Převedeno z kočičí řeči: Kocourův pach byl najednou trochu jiný, byla z něho cítit pravděpodobně dezinfekce, vytékající krev a další takové věci. Micka ho tedy nepoznávala, dle ní jsme asi přinesli jiného kocoura, kterého tu nechce a chce ho vypudit pryč. Mikeš kočku nechápal a logicky se bránil jejím útokům, posléze na ni útočil sám.

Chvílemi to působilo dost hrozivě, oba dva měli po těle strupy z bojů, několikrát jsme je raději od sebe oddělili a zavřeli na chvíli do jiných místností. Ale kočky si to mezi sebou během té doby vyříkaly (jak to vždy popisoval můj táta :-) ) a zavládla mezi nimi pohoda.

PS: O kastraci naší kočičky a čištění zubů rezavého kocoura zase někdy příště.

Na rozloučenou

Taťko můj... věřím, že se máš nyní lépe, než těch několik předešlých měsíců strávených v nemocnici. Budeš nám navždy chybět, máme Tě moc rádi.

Co kočka, to unikát

V mém okolí se pohybuje několik kočičích exemplářů. Začnu třemi pro mě nejdůležitějšími.

Micka
věk: 1 rok a 10 měsíců
povaha: milá, věrná, zvědavá
špatné vlastnosti: zvědavá až moc, ráda za svítání "tlapičkuje" na žaluzie a budí tak všechny přítomné

Micuška je moje zlatíčko, moje úžasná kočičí slečna. Bez Micunky si už nedovedu představit bydlet, je to takový "inventář". Mimo to, že je to nejkrásnější kočička, kterou znám (a nikdo mi to nevyvrátí :-D ), je to takový kočičí psycholog. Sice si s ní člověk moc nepopovídá, ale mlčení je taky metoda. Už jsem tu, myslím, psala, že kdykoli má pocit, že je někdo nějak rozhozen (ať už brečí, nahlas se směje, něco hlučněji vypráví...), okamžitě přiskočí zjišťovat, co se děje.

Když jsme naše dva čtyřnohy předali na několik dní mým rodičům kvůli dovolené, kočka měla strach, že jsme ji opustili. To bylo radosti, když jsme se po pár dnech objevili zpátky, Micka nás okamžitě přiběhla vítat a nechtěla se od nás hnout na krok.

Je to hravá slečna, co se týče ve vztahu k Mikešovi - je tu nastolen matriarchát. Micka tady tomu všemu velí, Mikeš z ní má opravdu respekt (byť je dvojnásob velký a těžký).

Mikeš
věk: 1 rok a 1 měsíc
povaha: vyčuraná, někdy milá (hlavně k Vaškovi, na mě zvysoka... víteco), bojácná (zvonek, vysavač a další hluky)
špatné vlastnosti: pomstychtivost :-D (po "útoku" na jeho kočkovitost - např. přišlápnutí - na oplátku chodil první půlrok konat potřebu do naší postele...), pachová výraznost (no prostě smrdí, no :D ), nešikovnost

Obrázek z Vladstudia - v noťasu nyní žádnou novou
Mikešovu fotku nemám, stydím se... A slibuji nápravu :)

Naše Mikešátko dorazilo k nám a s ním věci, které Micka nikdy nedělala - o to víc jsme její úžasnost oceňovali. Nutno ale podotknout, že z Mikeše je Pan Kocour, vyrostl do krásy, akorát "mačkací" moc není (tento terminus technicus prvně formuloval můj táta na adresu Mikeše I. Rezavého, žijícího momentálně s mojí mamkou).

Náš Mikeš není moc kamarádský, spíše z bezpečné vzdálenosti pozoruje, ale přesto se někdy nechá přemluvit a projeví svou milou stránku. Co se týče Vaška, tak ten se nijak snažit nemusí, kocour ho natolik miluje, že mu svou nehynoucí lásku dává najevo pořád... :-)

Mikešovým poznávacím znamením je jeho černočerná barva, která pohlcuje světlo. Ve tmě ho člověk najde pouze jedním způsobem - vyhledá nejtemnější bod v místnosti, s velkou pravděpodobností je to právě náš pan kocour. Druhým jeho typickým znakem jsou jeho drápy. Takovéhle drápy (hodné spíše medvíděte nebo orla skalního) jsme na žádní jiné kočce nikdy neviděli.

Jeho další charakteristikou je jeho aroma - jak linoucí se z jeho dutiny ústní, tak aroma záchodové. To ani ta Míca takhle nesmrdí, prostě když se od bedýnky line neskutečný zápach, bývá právě Mikeš jeho původce. Několikrát si tento tvor již vyslechl, že snad není kočka, ale nějaké jiné zvíře v černém kožichu...

Mikeš I. Rezavý
věk: 6 let
povaha: vyčuraná, líná, ospalá

špatné vlastnosti: lenost, náladovost

Tato rezavá potvůrka byla první kočkou, se kterou jsem měla zkušenosti, vlastně prvním klasickým domácím zvířetem vůbec. Jakožto příklad vesnického dítěte jsem vyrostla při kydání hnoje prasatům, pastvě koz a ovcí, krmení slepic a utíkání před štípajícími husami a krůtami.

Rezoun tedy pro mě znamenal opravdu hodně, bylo to moje vysněné zvíře :) Z toho rezavého klubíčka, které mi Vašek tenkrát přivezl schoulené v dlani, vyrostl nádherný rezavý garfieldoidní kocour, nyní již trochu obézní a velmi zlenivělý... V mládí si užil spoustu potulek, po tom, co dospěl, se v okolí zvýšil počet rezavých koťat (do té doby převažovaly mourované nebo černé kočky).

Odmalička byl Mikeš taková svébytná kočkovitost, jako svého "oblíbeného člověka" si vybral moji mamku, ostatní spíše toleroval. Moji mámu si omotal kolem packy, jak Mikešák zamňoukal, tak bylo (ostatně platilo to i na tátu) - takže má neustálý přísun syrového masa po celý den, smetanu nebo vajíčko k snídani... Dobře si to uměl zařídit.

Micka s Rezounem jsou schopni usnout na stejném polštáři, podělit se o plnou misku... Černý Mikeš s tím rezavým ale tolik nevychází, ten černý ho totiž porůznu otravuje a rezavý stařík na něho nemá moc náladu. Černý puberťák si buď chce hrát (budiž), nebo si z něho dělá "kočičku", když kastrovaná Micka vůbec nejeví zájem... a většinou černému kocourovi za tu drzost dá co proto. :D