Jak Mikeš o k..le přišel

Už je to asi měsíc, co je z našeho neohroženého černého přízraku vlezlá kočička... Přeháním, to ano, ale ne zas tak moc.

Schylovalo se k tomu posledního půl roku, ale že jednou půjde "pod kudlu" bylo jasné už s jeho příchodem. Odsouvali jsme to, co se dalo (bylo mi/nám ho trochu líto, ale je tu taky riziko pozdějších problémů s močovými cestami - byť se o tom i mezi veterináři vedou spory). Když však náš Mikešáček pravidelně "ojížděl", co se dalo (deky, polštáře, moje šála :-D ) a začal OPĚT čůrat do postele, několikrát označkoval naše i kočičí wc, plus celý byt, a posléze i chodba v paneláku, byla cítit kočičinou, během pár dní byl kocourek u veterinářky na stole.

Sice se nabízelo objednat ho na veterinu sem do Liberce, je tu spousta klinik (lepších i horších), ale zvolili jsme cestu do Turnova k naší oblíbené paní doktorce. Všechna zvířata typu kočka/pes, která mě i Vaškovi přišla pod ruce, vždy putovala právě k ní.

Příprava před kastrací (jak kocoura, tak i kočky) je jednoduchá - večer schovat vše, co by mohl zblajznout, ráno učinit to samé s pitím. Pokud by operace byla dohodnuta na ranní hodinu (většinou se ale na takovéto zákroky objednává na poledne nebo odpolední čas), vše se logicky posouvá. V případě, že máte kočky venkovní nebo polodomácí, hlavně je nenechávejte večer, přes noc nebo dokonce ten den courat venku, ono je to na první pohled jasné, ale jak paní doktorka několikrát říkala, "holt ne každému".

Připravte se ale na srdceryvné mňoukání hladového a žíznivého tvora, ev. tvora, který by rád šel ven a potravu/vodu si obstaral sám, když vy mu ji nedopřejete (černý Mikeš to zas tak neprožíval, ale ten rezavý byl tenkrát napůl smutný a napůl vzteky bez sebe).

Samotná kastrace netrvá moc dlouho, přeci jen u kocoura jde v podstatě o pár říznutí... Delší dobu trvá uspání zvířete a jeho postupné probouzení. Někteří lékaři kočky budí (tzv. probouzecí injekce), jiní je nechávají vyspat. Obojí má své výhody i nevýhody, opět je to na zvážení konkrétního veterináře.

Každopádně rezoun byl tehdy ještě u jiného veterináře, byl buzen, byl úplně mimo, strachy bez sebe, snažil se dostat během cesty pryč z přepravky, doma zalezl za skříň a vylezl až druhý den. Nebylo možné kontrolovat ránu ani kocoura samotného, zpoza skříně se ozývalo jen syčení, vrčení a žalostné mňoukání. Sice mu byly píchnuty léky proti bolesti, ale mám tak nějak pocit, že "probouzečka" nebyla nejlepší volba. Cena výkonu v kombinaci s ultrazvukovým čištěním zubů - 400 Kč.

Kastraci černého kocoura prováděla lékařka, o které se zmiňuji o něco výše. Příprava byla naprosto stejná, jak jinak, že. :-) Mikeš nám byl předán ještě spící, pooperační sledování kocourka bylo tedy již na nás. Po cestě se v přepravce počůral, rána mu trochu krvácela. Kocourka jsme i doma nechali dospat v přepravce, jen jsme ho průběžně vypodkládali papírovými utěrkami. Mikeš se asi po půlhodině začal posouvat po podlaze, večer si už stoupnul a vždy po kousíčku popocházel (působil dojmem, že si někde trošku přihnul... a vlastně je to pravda, anestetika jsou pěkné dryáky). Druhý den byl téměř v plné síle, třetí den by kromě jizvy, kterou si neustále myl, člověk nepoznal, co absolvoval. Cena - taktéž 400 Kč.

Třetí možností je kastrace na klinice s nonstop provozem, kde zvíře může do druhého dne přespat. Připadá mi to jako nejlepší varianta, zvíře je stále pod dohledem a při komplikacích se může včas zakročit. Je to ale vyváženo cenou a limitováno výběrem pracoviště, neb to není standardní služba. Jak by ale potvrdila moje kamarádka, která při kastraci o jednoho kocourka málem přišla a při kastraci kočičky o ni přišla doopravdy... když je ta možnost, tak proč ji nevyužít. Při kastraci třetího kočičího společníka se jí asi o něco klidněji spalo.

A efekt?

Jak jsem už psala, z kocourka máme krásnou mazlivou kočičku. Občas si vzpomene, že něco dělával s dekou, ale nějak si nevybavuje, co to vlastně bylo... Čůrá tam, kde má, i když jsem čekala, že jeho moč už nebude tolik páchnout kočičinou... ale to se ještě může změnit. Tento stav ale nenastal po dvou třech dnech, je důležité si uvědomit, že testosteron se s vynětím varlat již nebude tvořit, ale nevymaže se tím jeho hladina v organismu - právě ten měsíc nebo dva trvá, než "zmizí").

Musím však ještě zmínit reakci Micky na kocourkovu kastraci. Vůbec nás s Vaškem nenapadlo, že by s ní mohl být problém... Ale kočička si Mikeše ihned očichala a zavrčela na něho. Dokud se sotva hýbal, snažila se mu vyhýbat a nevšímat si ho. Jak se ale probral, tak na sebe následující týden, možná vlastně dva, syčeli, prskali, vrčeli a mlátili se. Převedeno z kočičí řeči: Kocourův pach byl najednou trochu jiný, byla z něho cítit pravděpodobně dezinfekce, vytékající krev a další takové věci. Micka ho tedy nepoznávala, dle ní jsme asi přinesli jiného kocoura, kterého tu nechce a chce ho vypudit pryč. Mikeš kočku nechápal a logicky se bránil jejím útokům, posléze na ni útočil sám.

Chvílemi to působilo dost hrozivě, oba dva měli po těle strupy z bojů, několikrát jsme je raději od sebe oddělili a zavřeli na chvíli do jiných místností. Ale kočky si to mezi sebou během té doby vyříkaly (jak to vždy popisoval můj táta :-) ) a zavládla mezi nimi pohoda.

PS: O kastraci naší kočičky a čištění zubů rezavého kocoura zase někdy příště.