úterý 25. září 2012

Steliva silikagelová

Z této kategorie jsem (společně s Mickou a Mikešem) otestovala pouze 2 značky. Každopádně jsem zatím moc uchvácena nebyla. Výrobci obou značek slibovali výdrž 1 celý měsíc. Krásná představa, to ano - u toho to ale končí.

Silikagelové stelivo jsou bílé kamínky, někdy s příměsí několika barevných (většinou modrých nebo zelených). Na pohled působí krásným čistým dojmem, některá steliva jsou dokonce parfemovaná. Čistým dojmem působí ale pouze do té doby, než kočka stelivo použije. Jelikož se v případě tohoto steliva vyhazují pouze pevné části, tedy hovínka (silikagel nehrudkuje, ale vstřebává tekutiny), získává postupně stále žlutější a žlutější podobu. V tu chvíli působí dost odpudivým dojmem, plus už začíná zavánět. Tento stav nastane velmi brzo, takřka po pár dnech používání.

Zmíním ale ještě klady silikagelových steliv, mezi které patří možnost splachování do wc (beze strachu, že kočkolit ucpe trubky, jelikož se ve vodě rozloží podobně jako toaletní papír) a údajné lepší pohlcování zápachu - o čemž jsem zatím přesvědčena nebyla. Podle mě je kočičí bedýnka cítit stejně v případě použití bentonitového i silikagelového steliva.



Magic Pearls

Magické perly vydržely kočkám v záchodku necelé tři týdny, a to se sebezapřením a s opakováním si věty "přeci to má vydržet měsíc".

Při sypání nové várky jsem kuckala a skoro se dusila, jak se ze steliva prášilo. Zvláštní je, že výrobce tvrdí, že tento výrobek nepráší... asi chyba plastové bedýnky? Že by?

7,6 litrový pytel jsem od oka rozdělila na dvě půlky, jelikož do jednoho záchodku měla přijít vrstva o pouhých 3 centimetrech, tedy jen 3, 8 litru steliva. Vrstva mi pro naše kočky připadala malá, ale řídila jsem se pokyny na obalu. Zvířata sypání kočkolitu zaujalo, obě kočky sledovali mou činnost a ihned si musely obsah očichat - přeci jen jsem vždy používala trochu jiný typ kočkolitu. Bála jsem se, že u nás nastanou problémy s odmítáním vykonávání potřeby na takovýto typ steliva, ale kočky se změnou neměly nejmenší problém.

Každopádně, jak jsme už psala, obsah bedýnky jsem měnila o poznání dříve než byl termín slíbený výrobcem. Jinak jsem byla vcelku spokojena.


Happy Cat

Dalším silikagelovým stelivem, které jsem zkoušela - vlastně pořád zkouším - je stelivo Happy Cat od značky Akinu.

Kvalitově je na podobné úrovni jako Magic Pearls, jediný rozdíl byl pro mě asi v ceně - koupila jsem ho impulsivně v Globusu za cenu tuším 130kč za 3, 6 litru, vystačilo tedy pouze na jeden ze záchodků.

Nyní jsou to tři dny a mám - li soudit podle sourozence tohoto kočkolitu (níže), vydrží tak ještě týden a budu ho muset vysypat.

Toto stelivo bych koupila pouze v e-shopu, jelikož jsem ho viděla právě pouzen v Globusu a za tak nehoráznou cenu. Když jsem koukala na internetové ceny na serveru heureka.cz, sypala jsem si popel na hlavu. Ale pozdě bycha honit, že.




Happy Cat Aroma

Tento jablečný kočkolit jsem brala za stejnou cenu společně s jeho neparfemovaným bráchou. Jediným rozdílem je právě vůně - kterou jsem tedy nijak zvlášť necítila. Sice jsem nyní na nemocenské kvůli viróze, ale je to týden, co jsem ho sypala do kočičího wc, a stejně jsem žádnou vůni necítila - chyba u mě?

Tuto variantu Happy Cat jsem použila dříve a to do  bedýnky umístěné v koupelně (z logiky věci, že na balkoně není parfemovaného steliva potřeba). Jak říkám, je tam právě týden a něco, ale nedávám mu víc jak dva tři dny do vysypání. Je z větší části žluté barvy a při předklonění je už znát typický pach kočičí moči.


Happy Cat obyčejné i parfemované taky docela dost práší. Rozhodně ale méně než Magic Pearls, kdy se při sypání v podstatě zvedla bílá a dusivá mlha.

Při objednávání Magic Pearls jsem byla hrozně natěšená, měla jsem radost sama ze sebe, jak kupuji kočkám něco lepšího, účinnějšího a jak si sama sobě a mému příteli ulehčím práci s kydáním kočičích exkrementů a hrudek. Myslela jsem si, že jsem vybrala něco super luxusního a bezpracného. Chyba lávky. Sice jsem se přesvědčila ve výhodách, ale kompenzovaných cenou. Za tu výhodu, že člověk vybere pouze hovínka a žluté kamínky nechá být, zaplatí znatelně více.

A to nepomíjím fakt, že některým lidem mohou ty žluté pročůrané kamínky prostě z principu vadit.

Steliva bentonitová - pokračování

Dnes navážu na předchozí článek (Molly a Louisa) a rozepíši se dál o bentonitových stelivech. Jsou to takové ty klasické různě šedé kamínky, které si většina lidí představí pod pojmem "kočkolit". O dvou poměrně kvalitních a hlavně levných a dostupných v běžných obchodech jsem psala minule. Jsou samozřejmě i dražší, což ale ne vždy znamená lepší kvalitu.

Osobně se stelivy typu Brit, Öko cats best apod. zkušenost nemám, ale určitě na ně časem dojde. Obecně jsou tyto dvě řazena do té kvalitnější kategorie. Dostupná jsou buď v kamenných zverimexech a chovatelských potřebách, nebo je seženete na různých e-shopech. Dobrým rádcem je zde heureka.cz a google.

Jelikož mám někdy hlouběji do kapsy, tak se orientuji právě v těch levnějších a běžněji dostupných.



Korrekt

Začnu stelivem z Globusu, značka Korrekt je v podstatě to samé jako Euroshopper v Albertu nebo Clever v Bille, tedy vlastní značka obchodního řetězce, často nejlevnější produkt.

Nečekala jsem od něho zázraky, ale nakonec jsme ho zařadili do steliv "nic moc, ale za tu cenu v akci se to dá", za tu dobu kočky už pár balení použily. Cenu mimo akci si už nevybavuju, ve slevě ale bývá docela často, to potom jde sehnat okolo 20-30kč. Barvou je tmavší, asi nejtmavší a na pohled nejošklivější stelivo, které jsme tu kdy měli. Není ani šedé, spíše takové tmavě šedohnědé, barvou mi připomíná bláto.

Je hrubší a jak jsem psala minule, tak to není výhoda. Je takové těžké a hutné, takže se v něm dříve rozlinou všechny pachy a je nutná výměna. Navíc, pokud se dobře pamatuji, jsou hrudky měkčí a při vybírání ze záchodku se snadno rozpadají - opět věc, která má vliv na smrádek kočičího záchoda.

Ve výsledku: Osobně bych ho mimo akční nabídku Globusu nekoupila, výjimkou by byla pouze nouze nejvyšší, kdy by ostatní obchody měly jednoduše zavřeno.


Pussy Cat

Toto stelivo jsme objednávali přes jeden e-shop společně s dalšími věcmi pro naši budoucí kočku, jelikož se nám nechtělo si vše obstarávat v kamenných prodejnách s menším výběrem a hlavně vyššími cenami.

Nutno podotknout, že od té doby jsme toto stelivo neměli vůbec. Pošta se nějak zdržela s dodáním objednávky a my si nakonec stelivo koupili na poslední chvíli v den odjezdu pro Mícu v drogerii DM (to nejlevnější, které tam je) a nasypali ho do staré mísy, která stejně byla zralá na vyhození.

Těch pár dní, než dorazily objednané věci, jsme v klidu přežili a zvědavě sypali do fungl nového záchodku kočkolit Pussy Cat. Jako první jsme si všimli o poznání světlejší barvy, takové šedobílé - na pohled se mi světlejší steliva líbí více, vypadají čistěji.

Barva byla ale jediné pozitivum. Kočce se stelivo nezamlouvalo vůbec, jelikož kamínky byly i pro lidskou ruku dost ostré. Číča proto potřebu vykonávala stylem "přední packy na zemi, zadní packy na kraji toalety a vykonaná potřeba možná dopadne do záchůdku nebo možná někam vedle". Tohle stelivo bylo asi nejhorší, které jsme kdy vyzkoušeli.

pondělí 24. září 2012

Steliva Molly a Louisa

Když si člověk pořídí kočku, musí neprodleně sehnat nějaký kočičí záchůdek. Jsou kryté a nekryté, osobně jsem dávám hlavně z finančních důvodů přednost klasické nekryté bedničce, která se dá pořídit za stovku nebo levněji. Nemyslím si, že zrovna na tomto kusu tvarovaného plastu by nějak světoborně záleželo. Kryté wc má kromě vyšší ceny svoje výhody, ale o těch se člověk dočte i jinde.

Důležitější je podle mě obsah té nádoby - kočkolit. Začnu jedním mým celkem oblíbeným, ke kterému jsem se už  po několikáté vrátila.




Molly

Kupuji ho v InterSparu, stojí 45kč v akci 1+1 zdarma, mimo akční nabícky stojí tuším okolo 80kč. Je barvou světle šedé, dobře pohlcuje pachy - je cítit až při opravdu pořádné "náloži" nebo odhadem tak 8-10 dnech, kdy člověk poctivě vybírá veškeré hrudky a exkrementy, aby nemohly "pracovat". Toto je podmínkou snad u všech steliv - samozřejmě. Ale některá vydrží nezapáchat déle.

Molly má ale docela nepovedený obal, je to desetikilový pytel, který se taktak nerozpadne už chycení za ucho. Člověk aby trnul hrůzou, zda se mu cestou do auta nebo domů nerozsypou všechny kamínky na zem.



Louisa


Tohoto steliva jsem si všimla pouze v Penny Marketu. Stávalo tenkrát v akci 17kč (nebo 18? víc jak dvacka to ale rozhodně nebylo). Za takovou směšnou cenu si člověk domů přinesl 5 litrů kamínků - neplést litry s kilogramy. :-)

Není to špatné stelivo, takové neutrální. Při plném využívání 2 toalet Mícou a Mikešem jsme měnili jejich obsah asi po tom týdnu. Když někde čtu, jak některým majitelům koček stačí měnit kočkolit po 14 nebo více dnech, tak kroutím hlavou a říkám si, že buď ty naše kočky chodí nějak často a "hodně" nebo mají ti majitelé něco s čichovými receptory.


Musím ještě dodat, že kvalitu steliva beru opravdu pouze podle pohlcení zápachu, eventuálního snazšího rozpadání hrudek a určité "hrubosti" steliva - lopatky na čištění totiž musíme mít do zásoby, jelikož když je stelivo příliš hutné, plastová lopatička jednoduše při prohrabávání bedýnky křupne. A to nemluvím o faktu "čím víc hutné a těžké, tím dříve smrdí".

Maličkosti typu ulpívání na srsti většinou neřeším, neb se to našim krátkosrstým kočkám moc neděje. Ohledně vynášení - prostě to zametu, když stelivo jinak vyhovuje. Prášení - většinou se ze záchodku práší při sypání nové várky, je jedno jestli bentonitové nebo silikagelové (i když výrobce tvrdí, že jde o stelivo neprášící, echm), tohle taky neřeším. Jsou ale steliva, která práší i při používání kočkou, to je ale už věc jiná a ne samozřejmá.

Kočičí království

Dovoluji si představit čtyřnohou slečnu, která se mnou a mým přítelem obývá malý byt na jednom malém sídlišti ve městě Liberci. Je jí Micka, řečená Micuška, Micunka nebo prostě Kočka. Míce je nyní rok a 3 měsíce, je kočičí paní domu a často to vypadá, že tu má vše na povel. Je to černobílá frajerka, dcera Norské lesní kočky a neznámého vojína. Zamilovala jsem se do ní na první pohled. 

Druhým čtyřnohým obyvatelem je kocour jménem Mikeš, Miki nebo Kocour. V květnu tohoto roku jsem ho přivezla k nám a naší kočce na návštěvu a už tu (plánovaně) zůstal. Je mu právě tři čtvrtě roku a roste jako z vody. Je to černý přízrak, který se umí motat pod nohama a stává se mu, že je přišlápnut. Umí se ale pomstít, jak jsme si už mohli několikrát vyzkoušet - tolikrát vypranou deku a potah na matraci jsem u ostatních ne/kočkomilů neviděla.


Micka s Mikešem - na opěradle z křesla, které se kočky 
rozhodly používat jako škrabadlo, nyní slouží jako pelíšek

Kočky slyší na zavolání Potvory, Tyčinka nebo Čiči. Micka taky na Micu, většinou přijde i bez něčeho dobrého v lidské ruce a nechá se pohladit. Kocour poslouchá jen mého přítele, když ho volá.... kupodivu Kocoure. Na mě z vysoka kašle, pokud nenabízím něco k snědku.

Velmi často se také objevují v situacích, kdy se člověk chystá najíst nebo napít. Mají zvláštní pocit plného práva na ochutnávku, ne-li rovnou snědení poloviny porce.