Cestování - aneb co s nimi, když...

...budu pryč pár dnů

Pár dnů beru jako 2 až 3 dny. Kočka není pes, není tedy nezbytně nutné hledat pro ni na ty dva dny nový domov. Pokud je zvyklá žít v bytě, postačí jí čistá bedýnka s kočkolitem, dostatek krmiva a čisté vody. Prakticky se to zajistí následujícím způsobem: Buď je třeba do vyčištěného wc dát větší vrstvu steliva, nebo ještě lépe mít k dispozici záchody dva. Pokud je v bytě koček víc, tak se samozřejmě zvyšuje i počet bedýnek.

Co se týče krmiva, tak je lepší volit granule než konzervy/kapsičky (o mase ani nemluvě!). Vše, co není suché, se prostě zkazí. Garantuju vám, že to kočka po pár hodinách jíst jednoduše nebude, neb by jí bylo špatně, kočky nejsou psi, kteří zhltnou skoro všechno. Pak se vrátíte domů a najdete hladovou číču a plesnivé (aromatické) krmivo. Raději dejte čičině granule, bude mnohem vděčnější. :-)

Jak s vodou? Je pravda, že voda se taky kazí, ale ne tak rychle. Je dobré k misce s vodou ještě nalít trochu do skleniček a nechat je u misky, nebo ještě lépe - rozmístit po bytě. Kočka tak bude mít přístup vodě, i když si třeba jednu z nádob vylije.

Další možností je půjčení klíčů kamarádovi, který vaši kočku obstará místo vás. :-) Každopádně se po návratu připravte na pravděpodobně smradlavý záchůdek a neskutečně miloučkou kočku, která je ráda, že jste zpátky (i kdyby jen kvůli čisté vodě, wc a jídlu :) )

...budu pryč víc jak 3 dny

Tak tady jsou možné dvě varianty. Můžete postupovat jako v předchozím případě, ale jsou nutné návštěvy někoho vámi pověřeného. Wc se samo nevyčistí, voda sama nevymění. A byt taky sám nepoklidí. :-D

Druhou možností (v případě jednoho čtyřnohého exempláře je tato možnost lepší) je dočasné přestěhování kočky ke kamarádovi/příbuzným/sousedovi apod. Kočka je sice tvor, který se zabaví, ale týden o samotě taky není nejideálnější.

Pokud jsem byla delší dobu pryč, odvezla jsem své kočky k mým rodičům. Sbalila jsem zásoby krmiva, kočkolitu a wc, nasedla do auta a zvědavá (částečně vyděšená) zvířata předala své mamce. Micka je suverénka, ihned si zvykla. Mikeš je takový strašpytel, který se pokaždé nejdříve zašil za skříň a po nějaké době podlehl zvědavosti a začal taky všude šmejdit.

Teď k cestování jako takovému:

Stojím si za tím, že s kočkami by se mělo od kotěte jezdit autem/mhd apod. Mohou se objevit (a pravděpodobně taky nastanou) situace, kdy se tomu nevyhneme, je tedy lepší být na tyto situace připraven. Kočky si zvyknou a není to pro ně takový šok.

Nejsnazší a asi nejtypičtější  formou přepravy je šoupnutí zvířete do klasické přepravky. Přepravek je více druhů, mohou být tvrdé plastové, nebo látkové (takové přepravkokabelky). Plastové bývají lepší v létě, zvíře je zde v relativním bezpečí co se týče nárazů, bývají i větší a prostornější. V zimě v nich ale je chladno, takže je třeba volit jiný způsob (pokud předpokládáme delší pobyt venku), můžeme do přepravky dát deku nebo polštář, ale není to ideální způsob.

Podobnou používám, když není možné brát vodítko

Přepravky látkové jsou různých velikostí, v zimě můžeme volit teplejší materiál, v létě ale tak jako tak bude kočce vedro. Jelikož není takováto přepravka tvrdá, tak je zde vyšší riziko nárazu (například v nacpané tramvaji).

Klasická látková... prostě se mi nelíbí,
nepoužívám  a používat nebudu

Osobně dávám přednost ale jiné formě: postroj s vodítkem. Kočky je potřeba na postroj zvykat, některé si ale nezvyknou nikdy. Naše Micka nosila postroj opravdu od kotěte, dnes se mu nijak nebrání, ochotně si ho nechá připnout a hrne se ke dveřím, kde čeká, až vyrazíme ven. Zkoušeli jsme ji venčit, ale klasické procházky se jí moc nelibí. Všude kolem je spousta ruchů, kterých se bojí. Mnohem raději jede na výlet například autem. Postroj je výborná věc, protože se kočka může volně pohybovat po autě, ale spolujezdec díky vodítku kočce snadno zabrání motání se okolo řidiče. Micka je odmala kočka automobilová. :-)

Pro Micku černé, Mikeš nosí červené :)

Zkoušeli jsme s Mícou párkrát také cestování tramvají a autobusem. Byla zima, takže jsme kočku šoupli do brašny, ze které jí koukala jen hlava (kterou ale stejně raději zastrčila dovnitř), po sedačce v tramvaji se ale pohybovala volně. Zvědavě koukala ven a očichávala vše, kam jsme ji pustili. Hned jsme se samozřejmě stali středem pozornosti. :-) Stejně tak dopadl přítel s Mikešem, kdy neměl k dispozici auto a vezl ho na kontrolu k veterináři.

Mikeš ale není "vodítkový" typ. Začali jsme stejně jako s kočkou, ale on prostě lehne a tečka. Po chvíli se sice zvedne, většinou totiž hledá úkryt. Jakmile je ale vpuštěn do auta, uklidní se a sleduje cestu (nebo blbne s Mickou).