Kočky vs. Květiny

Zdravím po delší době :)

K tématu: Chtěla bych mít v bytě nějakou zeleň, hned by to tady vypadalo lépe a útulněji. Bohužel ale musí zůstat asi jen u toužebného přání. Sice jsem se několikrát pokusila o pěstování nějakých okrasných nebo užitkových rostlin, ale nikdy z celé té škály pokusů jsem nezaznamenala úspěch.

Jako první jsem přinesla domů vánoční hvězdu, strašně se mi tyto květiny líbí, jak v klasické červené tak i ve žluté barvě. Už si ani nejsem jistá, jakou barevnou variantu jsem vlastně loni před vánoci přitáhla. Každopádně ihned po přinešení se o ni zajímala Micka (kocour tu ještě nebyl, vlastně nebyl ještě ani na světě). Kytku očichávala, zkoušela fackovat a hlavně okusovat. V tu chvíli mi v hlavě zazněla otázka, zda hvězda není pro kočky jedovatá. Byl to impulsivní nákup a klidně mi za to vynadejte.

Vypadají moc pěkně, že? Já si o nich
ale mohu nechat pouze zdát...

No a samozřejmě, že vánoční hvězda (latinsky Euphorbia pulcherrima) je pro kočky jedovatá. Jak já si nadávala... Takže kytka putovala na nejvyšší bod v bytě - vršek skříně v obýváku. Jaksi je to ale jedno z Micčiných oblíbených míst. Nebylo to řešení, kytku navíc odtamtud naše milovaná čičina prostě shodila dolů, takže hlína všude po žlutém koberci, chudák rostlinka přišla díky pádu o polovinu listů a kočka pořád stejně neodbytná ve snaze ji ohlodávat. Hvězdu jsme tedy strčili do skříně a další den vezli k přítelovým rodičům na dožití...

Mým druhým pokusem byla koupě květináčku s mátou peprnou (Mentha piperita). O mátě jsem věděla dopředu, že pro kočky jedovatá není, její zbyteček tu ještě roste, ale každým dnem zvažuji její vyhození. Micce i Mikešovi se rostlinka líbila, očichávali ji, okusovali, fackovali ji a různě se po ní váleli a běhali přes ni. Kytička tak podle toho vypadá. Párkrát jsem ji použila do vaření, několikrát jsem si udělala mátový čaj... a další lístky nikde. Inu, s takovou pozorností koček asi moc dobře prospívat nemůže. 

Místo fotky mé ošklivé a umírající máty
 sem raději dám fotku  naší
úžasné Micky v koši na kobru :-)

Třetí rostlinou, kterou jsem taktéž impulsivně koupila, byla Aloe Vera. Ve snu mě nenapadlo, že by pro kočky mohla být jedovatá, ale je to tak. Taky jsem to ale zjišťovala až ve chvíli, kdy se Micka snažila ji ochutnat - musel mě na to dokonce upozornit přítel, jelikož já si toho ani nevšimla, stydím se. Aloe tedy čekal podobný osud jako vánoční hvězdu - šup s ní do skříně a odvoz k rodičům, tentokrát k těm mým. Ve skříni ale byla docela dlouhou dobu, skoro dva týdny, nějak jsem se k nim dříve nedostala (vím, mami, výmluva). Tak snad se u nich vzpamatuje, ten pobyt ve skříni ji docela poznamenal.

Smůla, no...

S velkou pravděpodobností žádný další pokus o pěstování zeleně zkoušet nebudu, leda by mi opět něco někde padlo do oka. S touto formou nakupování mám ale dost špatné zkušenosti. Uvědomuji si také, že s ničitelskými sklony mých dvou čtyřnohých spolubydlících tady taky nic moc dlouho nepřežije. Leda snad kaktus, ale musel by být nejedovatý - ovšem kaktusy jsme se snažila pěstovat už dvakrát ještě u rodičů - neúspěšně, přítel vlastně také. Asi na to nějak nemáme buňky.