Top 5 - nejoblíbenější hračky těch dvou mňoukalů

Určitě je více pro kočky zajímavých věcí, ale jen pět z nich Micka s Mikešem (i kocourem mých rodičů) milují natolik, že si je troufám zařadit do jakéhosi výběru.

1. Šňůrky, mašličky
...a cokoli podobného. Jak je to nějaký provázek nebo třeba tkanička čouhající z boty, hlavně Mikeš je neodbytný ve snaze to ukousnout nebo odtrhnout. Už jsem psala, že o Vánocích měly kočky radost z různých pentliček a stužek, přítel tedy několika mašlemi "ozdobil" kočičí strom. Vypadá to sice naprosto příšerně, ale ti dva čtyřnohové jsou spokojení.

Kočky jsou sice rády, ale
 já moc odvázaná nejsem

2. Myšky
...a další hračky zakoupené spešl pro kočky. Když byla Micka kotě, měla spoustu různých malinkých myšiček s rolničkami, které si zachrula různě po bytě a dodnes je nacházíme. Praktičtější jsou tak myšky větší, ty také o něco více vydrží. I když největší úspěch měla malá plyšová fretka, kterou Micka otrhala, okousala, oslintala a postupně úplně rozcupovala, až jsem ji i přes přítelův nesouhlas vyhodila. Co na to říkala Micka nevím, nutno podotknout, že měla již sehnanou náhradu.

Sisálová myška ze zverimexu - asi za 50kč
Ikeácká plyšová myš - tuším, že za dvacku

3. Oříšky
...a další drobné kulaté předměty (třeba kuličky z doby ledové, které před časem vnucovali v Albertu). Před časem jsem od mé mamky dostala pytlík lískových oříšků. Přítel je na ně alergický a mě přeci jen zabralo nějakou dobu je spotřebovat. Jakmile ale na existenci oříšků přišly kočky, tak měly o zábavu postaráno. Nebylo pro ně žádným problémem je z pytlíku dostat - inu, má chyba, měla jsem je pokaždé zandat zpátky do špajsky a nenechávat je na kuchyňské lince. Každopádně je to už nějaká doba a oříšky nacházíme stále. V botách, ve skříních (i ve vyšších patrech!!!), v knihovničce, já věčně v odložené kabelce a přítel v batohu, dokonce i v obalu na noťas už byly... a asi je ještě nějakou dobu nacházet budeme.

4. Šťourátka do uší
...a další tyčinkoidní věci, které jsou kousat, žmoulat a přehazovat z packy do packy. Na uchošťoury je ujetý hlavně Mikeš, Micku nechávají chladnou (nebo to alespoň bravurně skrývá). Kocour nejenže se snaží  je vyndat (v krabičce na zrcadlové skřínce v umyvadle - budu muset vymyslet, kam je dám, když do skřínky se nevejdou.... nebo koupit menší balení, no), ale on kolikrát vyloženě čeká u koše, až člověk šťourátko vyhodí do odpadků. Odtamtud je ten "bufeťák" vytáhne a spokojeně se s tou tyčinkou přesune na pohodlnější místo, třeba gauč, knihovnu nebo rovnou postel. Nemluvě o tom, že jako první okouše vatu, jak kdyby to byla nejlepší pochoutka, kterou kdy ochutnal. Že to není nic moc prospěšného pro jeho zdraví víme, taky jsme to po pár jeho úletech zarazili, ale on stále trpělivě čeká na příležitost.

5. Laserové ukazovátko
...jak jinak. Kamarádka je taktéž majitelkou dvou chlupatců (kočky a kocoura) a tuto veledůležitou věc už dávno pořídila. Jejího kocoura to sice nijak netankuje, ale kočka se může z červené tečky zbláznit. Při jedné z našich návštěv jsme s sebou vzali i Micku, která okamžitě začala světýlko lovit. Byla do lítání po celém bytě tak zabraná, že jsme se rozhodli také ukazovátko koupit. Mikeš po vzoru Micky loví a lítá hlava nehlava, když světýlko zmizí, tak ho hledá všude po bytě... No a Míca, chytrá to kočka, pravděpodobně přišla na ten fígl. Když tečka zmizí, rovnou se otočí na mě nebo přítele a čeká tak dlouho, dokud ukazovátko neodložíme nebo se "tužtička" nerozsvítí. Od té doby si ale myslí, že svítí všechny stříbrné propisky, jelikož včera se můj drahý snažil učit na zkoušku, psal si výpisky a milá mňoukající kočičí slečna se nechtěla nechat jen tak odbýt. :-)

PS: při hraní si s ukazovátkem dáváme pozor, aby paprsek nebyl namířen žádnému zvířeti do očí, nebojte ;-)

Jedno páteční odpoledne

Po nějaké době se opět hlásím :-)

Měla bych se k něčemu přiznat: Koupila jsem látkovou přepravku pro kocoura. Já vím, že jsem tu na ně div nedštila síru, ale dohnaly mě k tomu okolnosti - jak jinak, že. V pátek jsme se měli v plánu po delší době vydat se zvěří k mým rodičům a přespat tam.Tak jsme tedy po těch asi třech měsících vyndali oba postroje. Kočku připnul přítel, Micka byla už natěšená, jen viděla postroj s vodítkem v přítelově ruce, rozvrněla se a těšila se na výlet. Já čapla Mikeše.

Jenže Mikeš nám přibral! Ani jsem si do té chvíle nevšimla jak moc, postroj prostě přes hrudník nešel dopnout. No a co teď. Tak jsem kocoura chytla do náruče a připla mu jen část okolo krku, ale rozčarovaná jsem byla pořádně. Kamarád, který byl v to páteční odpoledne u nás na návštěvě, posloužil jako mezek/mula táhnoucí vše ostatní, co přítel už nemohl vzít, neboť já měla v náruči Mikeše. Nakonec jsem ho pověřila i odnesením své kabelky, jelikož kocour není výletový typ a cítil šanci, že by se mohl vysmeknout a zůstat tak doma.

Když jsme ušli těch pár nekonečných metrů směrem k autu, tak si kamarád vyzkoušel cestování s těmi dvěma čtyřnohy :-) Nakonec jsme to tedy zvládli a kamaráda dopravili na domluvené místo určení, já ovšem taky vystřelila ven. Usoudila jsem, že musím Mikešovi urychleně sehnat přepravku. První chovatelské potřeby, na které jsme narazila, měly tak šílené ceny, že se mi protočily panenky. Odmítla jsem investovat částku blížící se tisícovce. V druhém obchodě jsem už byla s cenami spokojenější, ale ne se sortimentem.

Byla tam jedna příšerně zářivě růžová přepravka, při představě našeho neohroženého černého přízraku uvnitř jsem se oklepala. Všechny použitelnější plastové přepravky byly o několik set dražší. V duchu jsem si říkala: Jak to, že se všechno tak moc zdražilo?

Nakonec mi paní za pultem nabídla poslední "perfektní látkovou, po kterých se hned zaprášilo a neví, zda je sežene znova, protože jsou všude vyprodané". Se skepsí jsem si ji nechala rozbalit a ukázat. Byla levnější než to růžové cosi, působila pevným dojmem. Navíc materiál byl na omak docela teplý, to bylo asi to hlavní, co mě zlákalo - vzhledem k té nehorázné kose venku.

Přítel mezitím v autě čekal společně s těmi šelmami. Nechápavě zíral na látkovou přepravku a měl na jazyku jízlivou poznámku vzhledem k jednomu mému článku, ale spolkl ji. :-) Kocoura do té tašky musel doslova vecpat, jelikož Mikešovi se ani trochu nelíbila. Když se mu to konečně podařilo, já s úlevou zařadila rychlost, stočila volant a sešlápla plyn... už abychom byli v cíli. Jenže kocour se rozhodl prodrat ven za každou cenu. Jeho drápy připomínaly nože, kterými přeřezával síťovinu v "oknech" přepravky. Jednoduše viděl cestu, jak se dostat pryč, a plánoval ji využít. A přítel se rozhodl mu tento plán zarazit - síťovinu mu zadělal.

Když jsme dorazily k mým rodičům, tak se divili, co je to za "kabelku". A proč má kocour zakryté průhledy ven. Začala jsem tedy vysvětlovat celou historku. A jenom dodávám: Další nevýhoda těchto tašek na kočky je možnost prodrápání se ven. I když náš Mikeš je asi vyloženě spešl případ.

Několik pravidel

... nařízených k dodržování v jednom malém bytě v Liberci

1. Kočku hladiti budeš.

2. Kocoura hladiti budeš.

3. Tancovati a plácati se po zadku budeš.

Tato tři pravidla jsme postupně sestavili s mým přítelem. Micka byla z té kočičí dvojky první, proto jsme začali pravidlem č. 1 - kupodivu, že. :-) Toto pravidlo nevyžaduje neustálou pozornost čtyřnohé chlupatici, uplatňuje se ale ve chvílích, kdy člověk:

• neví, co by dělal
• má dvě minuty volné ruce a k ničemu je aktuálně nepotřebuje
• kočka škemrá
• kočka dostala něco dobrého a přeje si nášup
• člověk je jakkoli emočně rozhozen (k tomuto dodávám, že Micka je spolehlivý náladoměr, často stačí pouze lehounce zvýšit hlas při vyprávění historky nebo se nahlas začít smát, okamžitě se objeví vrnící kožíšek, který zjišťuje, co se děje)

Pravidlo č. 2 jsme zavedli s nastěhováním Mikeše, kocour taktéž vyžaduje jeho plnění, zvláště v těchto případech:

• kocour sám přijde (toto se stává hlavně příteli, u mě vztah s kocourem funguje jako ne/příchod hory k  Mohamedovi)
• kocour ukazuje kakaový věneček (toto příšerné sousloví užívá hlavně přítel, když se k němu Mikeš přiblíží, otočí se.... zády, vrní a vyžaduje drbání u kořene ocasu)
• kocour má hlad nebo na něco chuť (tady by ale upřednostnil expresní předložení potravy, pokud ji člověk nemá po ruce, smíří se s pohlazením a distingovaně se vzdálí)
• kocour vyžaduje pobyt v posteli (zvláště na našem novém povlečení z mikrovlákna, které je nejen teplé, ale také se do něho dobře zasouvají drápky)
• kocour vytuší ranní potřebu jít na wc a dilema, zda je už nutné opouštět vyhřátou postel a jít si ulevit, v takovéto chvíli si lehá na břicho (nebo si lehne vedle a opře se) a vrní jako motorek, načež je tak dilema ještě složitější
• kocour je přišlápnut/přisednut/přimáčknut (dodržení tohoto pravidla je nutností, pakliže člověk nechce mít pročůrané peřiny)

Poslední pravidlo, tedy pravidlo č. 3, jsme formulovali pro případy určitých vzájemných nálad:

• nervozita
• podrážděnost/na*ranost
• smutek
• ospalé nedělní odpoledne, ev. odpoledne neděli připomínající

Vánoce s kočkou a kocourem

Zdravím... po hoooodně dlouhé době, já vím. Omluva. :-)

Přidám se dost opožděně k vánočním článkům, mám takové nutkání shrnout si ty dva týdny do jednoho kratšího zápisku. Mé (tedy naše) svátky klidu a míru byly takové zvláštní, když jsem se zmínila někomu dalšímu o našich různých podivnostech, tak se vždy nahlas divil. No, jedna část mého já vždy plesala nad zvýšenou pozorností, která se mé osobě dostala. ;-)

Stromek?
Loni i letos jsme neměli žádný vánoční stromeček. To je asi ten nejzásadnější rozdíl. Ani další jakousi vánoční výzdobu. Po zkušenostech, kdy zápas mezi šelmami a jakoukoli rostlinou skončil 1:0 pro má dvě chlupatá zvířata, jsem nechtěla stromek riskovat. A bylo tu aspoň méně nepořádku. U mých rodičů vždy býval aspoň metr osmdesát vysoký smrk (nebo borovice), po kterém Mikeš I. Rezavý sice každý rok šplhal, shazoval z něho ozdoby a párkrát ho i převrátil, ale také pod ním moc rád spával.... takový zrzavý dáreček. A navíc miluji vůni lesa nebo alespoň toho jednoho stromku v obýváku.

Téměř archivní fotka:
Mikeš hovící si pod opadávajícím stromkem... .dáreček :-)

letos měli mí rodiče poprvé stromek umělý,
 kocour mi připadal tak trochu zmatený...

Takovýto velký a statný strom by nám zabral polovinu pokoje, takže by v úvahu přicházel nějaký menší... a tady jsou dva problémy: malý se mi nelíbí + kočky by ho 24 hodin totálně zdevastovaly, ostatně jako vše z rostlinné říše.

Dárky?
Sice jsem kočkofil, ale můžete mi, prosím, někdo vysvětlit, jak kočku potěší vánoční dárek? Kromě toho, že to bude něco dobrého k snědku/pohodlného na spaní/zábavného na hraní? Nemůžu si pomoci a omlouvám se předem, ale KDO a PROČ si koupí ty předražené balíčky pro domácí zvířata? Stejně tak pro psy, papoušky, fretky... Žasla jsem takto celý prosinec. Když jsem se zeptala ostatních zvířatomilů, tak mi nikdy rozumně neodpověděli, pouze něco ve smyslu, že když jsou ty vánoce...

Adventní kalendář pro kočky? Jinými slovy pár
drahých pamlsků? He? (mlsounkov.cz)

Balení dárků?
S těmi dvěma chlupatci? Zážitek. Řešení? Kočky na chvíli někam zavřít... Přežijí to tu chvilku a člověk se obejde bez pocuchaných nervů. Viz skvělý článek od Protivné blondýny, 100% se ztotožňuji (a nebudu jí fušovat do tématu, stejně se to od ní čte lépe :-D )
                                                                                                                                                                                                                         
PS: Měla bych popřát něco o šťastném novém roce, tak tedy: "Vše nejlepší do nového roku a kočku každému dobrému člověku". Nemohla jsem si to odpustit. Mějte se :-)