Po nějaké době se opět hlásím :-)
Měla bych se k něčemu přiznat: Koupila jsem látkovou přepravku pro kocoura. Já vím, že jsem tu na ně div nedštila síru, ale dohnaly mě k tomu okolnosti - jak jinak, že. V pátek jsme se měli v plánu po delší době vydat se zvěří k mým rodičům a přespat tam.Tak jsme tedy po těch asi třech měsících vyndali oba postroje. Kočku připnul přítel, Micka byla už natěšená, jen viděla postroj s vodítkem v přítelově ruce, rozvrněla se a těšila se na výlet. Já čapla Mikeše.
Jenže Mikeš nám přibral! Ani jsem si do té chvíle nevšimla jak moc, postroj prostě přes hrudník nešel dopnout. No a co teď. Tak jsem kocoura chytla do náruče a připla mu jen část okolo krku, ale rozčarovaná jsem byla pořádně. Kamarád, který byl v to páteční odpoledne u nás na návštěvě, posloužil jako mezek/mula táhnoucí vše ostatní, co přítel už nemohl vzít, neboť já měla v náruči Mikeše. Nakonec jsem ho pověřila i odnesením své kabelky, jelikož kocour není výletový typ a cítil šanci, že by se mohl vysmeknout a zůstat tak doma.
Když jsme ušli těch pár nekonečných metrů směrem k autu, tak si kamarád vyzkoušel cestování s těmi dvěma čtyřnohy :-) Nakonec jsme to tedy zvládli a kamaráda dopravili na domluvené místo určení, já ovšem taky vystřelila ven. Usoudila jsem, že musím Mikešovi urychleně sehnat přepravku. První chovatelské potřeby, na které jsme narazila, měly tak šílené ceny, že se mi protočily panenky. Odmítla jsem investovat částku blížící se tisícovce. V druhém obchodě jsem už byla s cenami spokojenější, ale ne se sortimentem.
Byla tam jedna příšerně zářivě růžová přepravka, při představě našeho neohroženého černého přízraku uvnitř jsem se oklepala. Všechny použitelnější plastové přepravky byly o několik set dražší. V duchu jsem si říkala: Jak to, že se všechno tak moc zdražilo?
Nakonec mi paní za pultem nabídla poslední "perfektní látkovou, po kterých se hned zaprášilo a neví, zda je sežene znova, protože jsou všude vyprodané". Se skepsí jsem si ji nechala rozbalit a ukázat. Byla levnější než to růžové cosi, působila pevným dojmem. Navíc materiál byl na omak docela teplý, to bylo asi to hlavní, co mě zlákalo - vzhledem k té nehorázné kose venku.
Přítel mezitím v autě čekal společně s těmi šelmami. Nechápavě zíral na látkovou přepravku a měl na jazyku jízlivou poznámku vzhledem k jednomu mému článku, ale spolkl ji. :-) Kocoura do té tašky musel doslova vecpat, jelikož Mikešovi se ani trochu nelíbila. Když se mu to konečně podařilo, já s úlevou zařadila rychlost, stočila volant a sešlápla plyn... už abychom byli v cíli. Jenže kocour se rozhodl prodrat ven za každou cenu. Jeho drápy připomínaly nože, kterými přeřezával síťovinu v "oknech" přepravky. Jednoduše viděl cestu, jak se dostat pryč, a plánoval ji využít. A přítel se rozhodl mu tento plán zarazit - síťovinu mu zadělal.
Když jsme dorazily k mým rodičům, tak se divili, co je to za "kabelku". A proč má kocour zakryté průhledy ven. Začala jsem tedy vysvětlovat celou historku. A jenom dodávám: Další nevýhoda těchto tašek na kočky je možnost prodrápání se ven. I když náš Mikeš je asi vyloženě spešl případ.
Žádné komentáře:
Okomentovat