Top 5 - nejoblíbenější hračky těch dvou mňoukalů

Určitě je více pro kočky zajímavých věcí, ale jen pět z nich Micka s Mikešem (i kocourem mých rodičů) milují natolik, že si je troufám zařadit do jakéhosi výběru.

1. Šňůrky, mašličky
...a cokoli podobného. Jak je to nějaký provázek nebo třeba tkanička čouhající z boty, hlavně Mikeš je neodbytný ve snaze to ukousnout nebo odtrhnout. Už jsem psala, že o Vánocích měly kočky radost z různých pentliček a stužek, přítel tedy několika mašlemi "ozdobil" kočičí strom. Vypadá to sice naprosto příšerně, ale ti dva čtyřnohové jsou spokojení.

Kočky jsou sice rády, ale
 já moc odvázaná nejsem

2. Myšky
...a další hračky zakoupené spešl pro kočky. Když byla Micka kotě, měla spoustu různých malinkých myšiček s rolničkami, které si zachrula různě po bytě a dodnes je nacházíme. Praktičtější jsou tak myšky větší, ty také o něco více vydrží. I když největší úspěch měla malá plyšová fretka, kterou Micka otrhala, okousala, oslintala a postupně úplně rozcupovala, až jsem ji i přes přítelův nesouhlas vyhodila. Co na to říkala Micka nevím, nutno podotknout, že měla již sehnanou náhradu.

Sisálová myška ze zverimexu - asi za 50kč
Ikeácká plyšová myš - tuším, že za dvacku

3. Oříšky
...a další drobné kulaté předměty (třeba kuličky z doby ledové, které před časem vnucovali v Albertu). Před časem jsem od mé mamky dostala pytlík lískových oříšků. Přítel je na ně alergický a mě přeci jen zabralo nějakou dobu je spotřebovat. Jakmile ale na existenci oříšků přišly kočky, tak měly o zábavu postaráno. Nebylo pro ně žádným problémem je z pytlíku dostat - inu, má chyba, měla jsem je pokaždé zandat zpátky do špajsky a nenechávat je na kuchyňské lince. Každopádně je to už nějaká doba a oříšky nacházíme stále. V botách, ve skříních (i ve vyšších patrech!!!), v knihovničce, já věčně v odložené kabelce a přítel v batohu, dokonce i v obalu na noťas už byly... a asi je ještě nějakou dobu nacházet budeme.

4. Šťourátka do uší
...a další tyčinkoidní věci, které jsou kousat, žmoulat a přehazovat z packy do packy. Na uchošťoury je ujetý hlavně Mikeš, Micku nechávají chladnou (nebo to alespoň bravurně skrývá). Kocour nejenže se snaží  je vyndat (v krabičce na zrcadlové skřínce v umyvadle - budu muset vymyslet, kam je dám, když do skřínky se nevejdou.... nebo koupit menší balení, no), ale on kolikrát vyloženě čeká u koše, až člověk šťourátko vyhodí do odpadků. Odtamtud je ten "bufeťák" vytáhne a spokojeně se s tou tyčinkou přesune na pohodlnější místo, třeba gauč, knihovnu nebo rovnou postel. Nemluvě o tom, že jako první okouše vatu, jak kdyby to byla nejlepší pochoutka, kterou kdy ochutnal. Že to není nic moc prospěšného pro jeho zdraví víme, taky jsme to po pár jeho úletech zarazili, ale on stále trpělivě čeká na příležitost.

5. Laserové ukazovátko
...jak jinak. Kamarádka je taktéž majitelkou dvou chlupatců (kočky a kocoura) a tuto veledůležitou věc už dávno pořídila. Jejího kocoura to sice nijak netankuje, ale kočka se může z červené tečky zbláznit. Při jedné z našich návštěv jsme s sebou vzali i Micku, která okamžitě začala světýlko lovit. Byla do lítání po celém bytě tak zabraná, že jsme se rozhodli také ukazovátko koupit. Mikeš po vzoru Micky loví a lítá hlava nehlava, když světýlko zmizí, tak ho hledá všude po bytě... No a Míca, chytrá to kočka, pravděpodobně přišla na ten fígl. Když tečka zmizí, rovnou se otočí na mě nebo přítele a čeká tak dlouho, dokud ukazovátko neodložíme nebo se "tužtička" nerozsvítí. Od té doby si ale myslí, že svítí všechny stříbrné propisky, jelikož včera se můj drahý snažil učit na zkoušku, psal si výpisky a milá mňoukající kočičí slečna se nechtěla nechat jen tak odbýt. :-)

PS: při hraní si s ukazovátkem dáváme pozor, aby paprsek nebyl namířen žádnému zvířeti do očí, nebojte ;-)