Stelivo Zverlit

Zdravím :-)

Tak jsem už vyzkoušela další slavný kočkolit - tentokrát s názvem Zverlit. Na netu je o něm spousta pochvalných zmínek, má kamarádka (taky majitelka dvou koček) si ho nemůže vynachválit a já se tedy  rozhodla pro jeho nákup. V žádné kamenné prodejně jsem ho nikdy neviděla (ostatně, budu se opakovat, ale pravděpodobně by to vyšlo zbytečně dráž). Takže jsem objednávala z jednoho mého oblíbeného e-shopu pro kočky (opět odkazuji hledat na serveru heureka.cz, jak konkrétní produkty, tak i internetové obchody).

Pro vyzkoušení jsem nakoupila hned dva typy:

Zverlit růžový

Na tenhle jemný světlounký prášek jsem byla zvědavá. Nabízí ho více značek a já už chtěla delší dobu nějaký vyzkoušet. Čekala jsem sice, že bude trochu víc prášit, ale ne zase takovou písečnou bouři. :-D Inu, tak ale při sypání nové várky kočkolitu se víc nebo míň práší vždycky.

Vážně jde vyloženě o prášek připomínající tmavší a trochu hrubší mouku. Tento typ steliva má jednu zásadní výhodu - snadno se s ním kočičí wc čistí. Na lopatku se nabere pouze to, co se má vyhodit, a ne kamínky navíc. Jak je tato podestýlka jemná a lehká, tak je čištění o dost rychlejší a pohodlnější. Tato vlastnost se mi na něm líbila.

Bohužel to je asi jediné pozitivum, protože práší při zahrabávání exkrementu kočkami (otázka je, co na to říkají jejich dýchací cesty), dost se vynáší a velmi snadno tvoří blátíčko okolo bedýnky. Možná mu ale stejně dám ještě jednu šanci.

Zverlit zelený

Toto je klasické stelivo. Je tak klasické, že o něm pořádně není ani co psát, rozhodně tedy nic objevného.

Jde o typické kamínky světle šedé barvy, při sypání trochu práší, trochu se vynáší.... Přirovnala bych ho k mým oblíbeným kočkolitům Molly a Louisa, jen cena je vyšší a dostupný je pouze na netu. Kdybych chtěla někdy Zverlit zkoušet, tak bych asi šla opět do růžového nebo bych vyzkoušela jiný typ (ještě je červený, oranžový a modrý - pokud jsou i další barvy, tak mě klidně opravte).

Zelený Zverlit je podle mě naprosto zbytečné objednávat nebo shánět za draho někde v chovatelských potřebách coby kamenném obchodě. Vážně si raději zaběhněte do InterSparu pro Molly (ev. do Penny Marketu na ještě levnější Louisu). O nich jsem už taky psala.

Cestování - aneb co s nimi, když...

...budu pryč pár dnů

Pár dnů beru jako 2 až 3 dny. Kočka není pes, není tedy nezbytně nutné hledat pro ni na ty dva dny nový domov. Pokud je zvyklá žít v bytě, postačí jí čistá bedýnka s kočkolitem, dostatek krmiva a čisté vody. Prakticky se to zajistí následujícím způsobem: Buď je třeba do vyčištěného wc dát větší vrstvu steliva, nebo ještě lépe mít k dispozici záchody dva. Pokud je v bytě koček víc, tak se samozřejmě zvyšuje i počet bedýnek.

Co se týče krmiva, tak je lepší volit granule než konzervy/kapsičky (o mase ani nemluvě!). Vše, co není suché, se prostě zkazí. Garantuju vám, že to kočka po pár hodinách jíst jednoduše nebude, neb by jí bylo špatně, kočky nejsou psi, kteří zhltnou skoro všechno. Pak se vrátíte domů a najdete hladovou číču a plesnivé (aromatické) krmivo. Raději dejte čičině granule, bude mnohem vděčnější. :-)

Jak s vodou? Je pravda, že voda se taky kazí, ale ne tak rychle. Je dobré k misce s vodou ještě nalít trochu do skleniček a nechat je u misky, nebo ještě lépe - rozmístit po bytě. Kočka tak bude mít přístup vodě, i když si třeba jednu z nádob vylije.

Další možností je půjčení klíčů kamarádovi, který vaši kočku obstará místo vás. :-) Každopádně se po návratu připravte na pravděpodobně smradlavý záchůdek a neskutečně miloučkou kočku, která je ráda, že jste zpátky (i kdyby jen kvůli čisté vodě, wc a jídlu :) )

...budu pryč víc jak 3 dny

Tak tady jsou možné dvě varianty. Můžete postupovat jako v předchozím případě, ale jsou nutné návštěvy někoho vámi pověřeného. Wc se samo nevyčistí, voda sama nevymění. A byt taky sám nepoklidí. :-D

Druhou možností (v případě jednoho čtyřnohého exempláře je tato možnost lepší) je dočasné přestěhování kočky ke kamarádovi/příbuzným/sousedovi apod. Kočka je sice tvor, který se zabaví, ale týden o samotě taky není nejideálnější.

Pokud jsem byla delší dobu pryč, odvezla jsem své kočky k mým rodičům. Sbalila jsem zásoby krmiva, kočkolitu a wc, nasedla do auta a zvědavá (částečně vyděšená) zvířata předala své mamce. Micka je suverénka, ihned si zvykla. Mikeš je takový strašpytel, který se pokaždé nejdříve zašil za skříň a po nějaké době podlehl zvědavosti a začal taky všude šmejdit.

Teď k cestování jako takovému:

Stojím si za tím, že s kočkami by se mělo od kotěte jezdit autem/mhd apod. Mohou se objevit (a pravděpodobně taky nastanou) situace, kdy se tomu nevyhneme, je tedy lepší být na tyto situace připraven. Kočky si zvyknou a není to pro ně takový šok.

Nejsnazší a asi nejtypičtější  formou přepravy je šoupnutí zvířete do klasické přepravky. Přepravek je více druhů, mohou být tvrdé plastové, nebo látkové (takové přepravkokabelky). Plastové bývají lepší v létě, zvíře je zde v relativním bezpečí co se týče nárazů, bývají i větší a prostornější. V zimě v nich ale je chladno, takže je třeba volit jiný způsob (pokud předpokládáme delší pobyt venku), můžeme do přepravky dát deku nebo polštář, ale není to ideální způsob.

Podobnou používám, když není možné brát vodítko

Přepravky látkové jsou různých velikostí, v zimě můžeme volit teplejší materiál, v létě ale tak jako tak bude kočce vedro. Jelikož není takováto přepravka tvrdá, tak je zde vyšší riziko nárazu (například v nacpané tramvaji).

Klasická látková... prostě se mi nelíbí,
nepoužívám  a používat nebudu

Osobně dávám přednost ale jiné formě: postroj s vodítkem. Kočky je potřeba na postroj zvykat, některé si ale nezvyknou nikdy. Naše Micka nosila postroj opravdu od kotěte, dnes se mu nijak nebrání, ochotně si ho nechá připnout a hrne se ke dveřím, kde čeká, až vyrazíme ven. Zkoušeli jsme ji venčit, ale klasické procházky se jí moc nelibí. Všude kolem je spousta ruchů, kterých se bojí. Mnohem raději jede na výlet například autem. Postroj je výborná věc, protože se kočka může volně pohybovat po autě, ale spolujezdec díky vodítku kočce snadno zabrání motání se okolo řidiče. Micka je odmala kočka automobilová. :-)

Pro Micku černé, Mikeš nosí červené :)

Zkoušeli jsme s Mícou párkrát také cestování tramvají a autobusem. Byla zima, takže jsme kočku šoupli do brašny, ze které jí koukala jen hlava (kterou ale stejně raději zastrčila dovnitř), po sedačce v tramvaji se ale pohybovala volně. Zvědavě koukala ven a očichávala vše, kam jsme ji pustili. Hned jsme se samozřejmě stali středem pozornosti. :-) Stejně tak dopadl přítel s Mikešem, kdy neměl k dispozici auto a vezl ho na kontrolu k veterináři.

Mikeš ale není "vodítkový" typ. Začali jsme stejně jako s kočkou, ale on prostě lehne a tečka. Po chvíli se sice zvedne, většinou totiž hledá úkryt. Jakmile je ale vpuštěn do auta, uklidní se a sleduje cestu (nebo blbne s Mickou).

Kočky vs. Květiny

Zdravím po delší době :)

K tématu: Chtěla bych mít v bytě nějakou zeleň, hned by to tady vypadalo lépe a útulněji. Bohužel ale musí zůstat asi jen u toužebného přání. Sice jsem se několikrát pokusila o pěstování nějakých okrasných nebo užitkových rostlin, ale nikdy z celé té škály pokusů jsem nezaznamenala úspěch.

Jako první jsem přinesla domů vánoční hvězdu, strašně se mi tyto květiny líbí, jak v klasické červené tak i ve žluté barvě. Už si ani nejsem jistá, jakou barevnou variantu jsem vlastně loni před vánoci přitáhla. Každopádně ihned po přinešení se o ni zajímala Micka (kocour tu ještě nebyl, vlastně nebyl ještě ani na světě). Kytku očichávala, zkoušela fackovat a hlavně okusovat. V tu chvíli mi v hlavě zazněla otázka, zda hvězda není pro kočky jedovatá. Byl to impulsivní nákup a klidně mi za to vynadejte.

Vypadají moc pěkně, že? Já si o nich
ale mohu nechat pouze zdát...

No a samozřejmě, že vánoční hvězda (latinsky Euphorbia pulcherrima) je pro kočky jedovatá. Jak já si nadávala... Takže kytka putovala na nejvyšší bod v bytě - vršek skříně v obýváku. Jaksi je to ale jedno z Micčiných oblíbených míst. Nebylo to řešení, kytku navíc odtamtud naše milovaná čičina prostě shodila dolů, takže hlína všude po žlutém koberci, chudák rostlinka přišla díky pádu o polovinu listů a kočka pořád stejně neodbytná ve snaze ji ohlodávat. Hvězdu jsme tedy strčili do skříně a další den vezli k přítelovým rodičům na dožití...

Mým druhým pokusem byla koupě květináčku s mátou peprnou (Mentha piperita). O mátě jsem věděla dopředu, že pro kočky jedovatá není, její zbyteček tu ještě roste, ale každým dnem zvažuji její vyhození. Micce i Mikešovi se rostlinka líbila, očichávali ji, okusovali, fackovali ji a různě se po ní váleli a běhali přes ni. Kytička tak podle toho vypadá. Párkrát jsem ji použila do vaření, několikrát jsem si udělala mátový čaj... a další lístky nikde. Inu, s takovou pozorností koček asi moc dobře prospívat nemůže. 

Místo fotky mé ošklivé a umírající máty
 sem raději dám fotku  naší
úžasné Micky v koši na kobru :-)

Třetí rostlinou, kterou jsem taktéž impulsivně koupila, byla Aloe Vera. Ve snu mě nenapadlo, že by pro kočky mohla být jedovatá, ale je to tak. Taky jsem to ale zjišťovala až ve chvíli, kdy se Micka snažila ji ochutnat - musel mě na to dokonce upozornit přítel, jelikož já si toho ani nevšimla, stydím se. Aloe tedy čekal podobný osud jako vánoční hvězdu - šup s ní do skříně a odvoz k rodičům, tentokrát k těm mým. Ve skříni ale byla docela dlouhou dobu, skoro dva týdny, nějak jsem se k nim dříve nedostala (vím, mami, výmluva). Tak snad se u nich vzpamatuje, ten pobyt ve skříni ji docela poznamenal.

Smůla, no...

S velkou pravděpodobností žádný další pokus o pěstování zeleně zkoušet nebudu, leda by mi opět něco někde padlo do oka. S touto formou nakupování mám ale dost špatné zkušenosti. Uvědomuji si také, že s ničitelskými sklony mých dvou čtyřnohých spolubydlících tady taky nic moc dlouho nepřežije. Leda snad kaktus, ale musel by být nejedovatý - ovšem kaktusy jsme se snažila pěstovat už dvakrát ještě u rodičů - neúspěšně, přítel vlastně také. Asi na to nějak nemáme buňky.

Kočičí stravování

Zdravím :-)

Po článcích o stelivech pro kočky bych asi měla přidat něco o krmivech, že ano.. Nebudu rozebírat nějaká motta značek a jejich reklamní slogany a mnohdy výmysly, mnohem důležitější je pro mě a pro mé kočky složení krmiv, která jim servíruji.

K tomuto stavu jsem ale došla poměrně nedávno, je to asi rok zpátky. S pořízením naší milované Micky jsem začala uvažovat o tom, čím ji budu krmit, aniž bych kupovala předražené obilí. Přiznávám, že do té doby jsem nějaké složení granulí a konzerv opravdu neřešila. Bydlela jsem u rodičů (1. října to byl přesně rok od mého stěhování od maminky s tatínkem) a nemíchala se do výběru stravy pro tehdy čtyřletou rezavou kouli jménem Mikeš, která mým rodičům zůstala na krku. :-)

Mikeš Rezavý I. toho času přítomen v papírové tašce (a přítelova ruka)

Micku jsem ale chtěla krmit něčím lepším, měla jsem jasnou představu, co je dobré a co špatné. Mikeš u rodičů byl krmen granulemi Friskies, Kitekat, Whiskas, Coshida -made in Lidl, a dalšími typicky supermarketovými. Do toho můj táta občas koupil ProPlan nebo Royal Canin v prodejně s chovatelskými potřebami, k tomu většinou přibral i nějaké kočičí bonbony a další pamlsky. V obchodě přikoupil nějaké konzervy (opět Coshida, Louisa, Whiskas, Kitekat...) a maso spešl pro Mikeše. Aby bylo jasno, kocour měl opravdu sólo kupované zásoby masa (plus odřezky při vaření), na svou denní dávku masa byl zvyklý a každý den se jí dožadoval.

Hlavní složkou stravy kocoura u mých rodičů je teda maso doplněné granulemi víceméně na chuť. Vezmu-li to doslovně, tak opravdu jen "na chuť" - tyto granule bývají tak ovoněné, že se z nich kočka může zbláznit. Před časem jsem četla pěkné přirovnání: "Malému dítěti člověk taky nevysvětlí, že ta přeslazená tyčinka není nic jiného než cosi ochucené cukrem." A stejně je to s těmi granulemi, obilí s popelem a dalšími přidanými složkami obarvené a ochucené, aby to kočka vyloženě zhltala. A stejné to bývá i s konzervami výše jmenovaného typu, stačí si přečíst složení a ne jen dát na sliby na přední straně.

V malém množství taková krmiva podle mého neublíží, ale nesmí se stát hlavní složkou potravy. Tou je pro kočku prostě MASO. A teď se dostávám k jádru věci. Maso nemusí být nutně syrové. A když syrové, tak hlavně přemražené (zničí se tím valná část mikroorganismů, které v mase mohou být přítomny). Kočky syrové maso většinou milují, ale opět záleží na zvyku a chutích každého zvířete. Hlavní nevýhodou stravování syrovým masem kromě rizika nákazy je zvýšená tvorba zubního kamene. Typičtější je jeho tvorba a nutnost následného odstranění spíše u psů, ale kočky jsou taky náchylné - a zvlášť při krmení syrovým masem. Rezavý Mikeš už si párkrát zažil na veterině odstraňování zubního kamene v celkové anestezii (bez ní by to ani nešlo, samozřejmě).

Další formou, jak dostat do své kočky maso, jsou granule a konzervy/kapsičky. Tady apeluji na nutnost důkladného prostudování složení, aby člověk nekoupil výše zmíněné ovoněné a předražené obilí. Nebudu rozpitvávat jednotlivé složky, nejsem nějaký odborník, ale držím se zásady kupovat krmiva s co největším obsahem masa a ŽÁDNÝM obsahem obilovin. Nejsem tedy zas tak důsledná a občas sáhnu po něčem "na chuť", například po masových tyčinkách a konzervě z DM (Dein Bestes - hlavně tu s hruškou a jarní zeleninou kočky milují) nebo ze žitavského Kauflandu. Kočkám to potom servíruji jako dobrotu "navíc".

Další možností je domácí výroba krmiv, vaření masa, zeleniny, rýže apod. S tím ale zkušenosti nemám, tak se do tohoto tématu nehodlám plést. Prozatím.

Uff, to je ale.... nepořádek, randál a ...

Budu pokračovat v úvaze o tom, co je třeba sehnat/zařídit, když se člověk rozhodne pro kočku jakožto domácí zvíře. O základní věci jako kočičí wc jsem toho, myslím, napsala už dost. Pominu-li misky na granule a krmivo, potažmo krmivo jako takové, vypadá to jako hotový seznam. O kočičích granulích/konzervách/kapsičkách, ale i tyčinkách/bonbonech a já nevím čem ještě se rozepíšu někdy jindy. Teď se zaměřím na psychickou přípravu stávajících obyvatel na příchod nového spolubydlícího.

Za prvé:

Všude budou chlupy, spousta chlupů. Kočky línají hlavně po zimě a po létě, kdy se jim mění srst na nadcházející roční období. Neznamená to ale, že z nich nepadají chlupy po celý rok - zvlášť u koček, které žijí převážně v bytě a ven se podívají na cestě k veterináři nebo někam na návštěvu. Kočky polovenkovní většinou dodržují pravidelná období výměny srsti o něco důsledněji. :-)

V boji s poletováním chlupů po bytě bývá účinný spešl kartáč, ale ne všem kočkám se česání líbí. Bývají také náročné na jeho kvalitu a provedení, takže nespoléhejte, že koupíte první kartáč, na který narazíte a bude hotovo, kočce se každý typ kartáče nemusí moc pozdávat. Na netu je spousta rad, jak kočku naučit držet při česání a jak ji přimět, aby se jí tato procedura líbila. Mně se to tedy podařilo pouze u jednoho kocouřího exempláře (Mikeš u mých rodičů), ale také v omezené míře. Ti dva tvorové, kteří se mnou bydlí, berou kartáč spíše jako nutné zlo nebo rovnou jako předmět, který je třeba zneškodnit.

Za druhé:

Kočky vydávají spoustu různých zvuků. Jde jak o mňoukání, které je dle některých vyhrazeno pouze pro komunikaci s člověkem, jelikož dvě kočky si mezi sebou nemňoukají, ale různě halekají, prskají, vrčí nebo se od nich line jakýsi hrdelní zvuk někdy mým uším připomínající jódlování nebo "zpěv" tibetských mnichů. Dále jsou díky kočičí přítomnosti slyšet zvuky trhání - to když si brousí drápy o různé povrchy, např. gauč, knihovnu nebo někdy i škrabadlo.

Potom tu máme zvuky padajících nebo tříštících se talířů, hrnků, sklenic, myší od počítače nebo dalších předmětů nedostatečně zajištěných před možností shození. Neopomenu zvuk, který vzniká při hraní si se žaluziemi, kusem igelitu, drobnými předměty (hlavně oříšky a ořechy, které si mé milované kočky ihned po přinesení s prominutím rozkradly a poschovávaly všude možně) a různými pískacími nebo zvonícimi hračkami. Zvuky ostatně dovedou kočky vydávat i při hraní s neozvučenými hračkami - stačí jenom běh po koberci, dopad při skoku nebo brždění běhu v zápalu hry. :-)

Micuška s její nejoblíbenější hračkou - jakousi chlupatou fretkou
Dovedla s ní řádit takovým stylem, že z fretky po pár měsících
zůstal jen kousek látky s pár chlupy. Čest její památce :-)

Zvuky se ozývají během celého dne i noci, noční klid je většinou ignorován. Buď si člověk zvykne nebo zavře dveře do ložnice a bude doufat, že v ostatních místnostech nebude ráno nic rozbitého. Ostatně to všichni, kdož bydlí s alespoň jednou čičinou, samozřejmě ví a znají, jde o stejný pocit jako při otevření vchodových dveří po návratu domů.

Za třetí:

Smrad. Nemám jiné pojmenování aromatu, které se line během "tvorby" chlupatých čtyřnohů. I když ten výtvor je poctivě zahrabán, prostě se ten puch po příchodu exkrementu na tento svět ihned rozline do okolního prostoru.

Zápach kočičího záchůdku lze eliminovat různými výrobky (např. OdourKiller na obrázku), ale nic nezabrání tomu okamžitému šíření po bytě. Každý přítomný ihned ví, že kočka/kocour právě s..e.

Ochranou je pouze rychlé otevření oken a/nebo nasazení plynové masky.

Je bezpodmínečně nutné kupovat pelíšek?

Kočka je tvor, který si ustele skoro všude. Obhlédne možnosti a vybere tu aktuálně nejlákavější - záleží pouze na tom, zda chce pozorovat okolí nebo spát. Nebo obojí. Proto je odpovědí na výše zmíněnou otázku NE!

Existují všemožná škrabadla a odpočivadla. Ta kombinovaná s kočičími stromy nebo většími škrabadly jsou výborným řešením do i toho nejmenšího bytu, jak kočkám zajistit možnost vyblbnout se a šplhat do výšin, které jim prostory místnosti dovolí. Člověk se ani tolik nemusí plácnout přes kapsu, já z peněženky na poště vytáhla něco málo přes tisícovku, jelikož takováto věc se opět vyplatí objednat v nějakém e-shopu. Samozřejmě by to ale šlo i dráž, mnohem dráž a asi o něco pěkněji. Při vybírání doporučuji mrknout na Heureku. Za sebe doporučuji odpočivadlo/strom Adéla.

:-)

Kupovat škrabadlo menší než ke stropu je zbytečnost, bude to jen další překážející předmět. Pro většinu koček je taková věc poměrně nezajímavá a budou si hledat zábavu jinde. Nepočítejte však s tím, že se při výběru pořádného škrabadla/stromu vyhnete drápání a šplhání po zbývajícím zařízení bytu. Na toto přání rovnou zapomeňte. Spíše přikupte potahy nebo deky na drahý kožený gauč nebo křeslo, přesně takový kus nábytku se kočkám alespoň zprvu zdá neodolatelný.

Podobný názor mám i na speciální pelíšky, které ve zverimexech, obchodech s chovatelskými potřebami i na fotografiích na internetu vypadají tak vkusně, roztomile a lákavě. S velkou pravděpodobností bude takovýto měkkoučký plyšový pelech kočku zajímat, ale opět jsme u předešlého problému. Ustele si totiž klidně i jinde. Takovýto pelíšek je ale na druhou stranu variabilní, dá se přesunout a časem tak můžete najít pozici, se kterou bude kočka souhlasit a místečko bude pravidelně vyhledávat.

Žádný takovýto přenosný pelíšek ale doma nemám. Jak už jsem psala nahoře, nic podobného člověk nutně shánět nemusí. Kočky si totiž lehají všude možně. Jako pelech jim jednou poslouží prázdný koš na prádlo, jindy proutěný košík (i s věcmi v něm), někdy postel nebo gauč, nepohrdnou krabicí nebo kusem kartonu, lákavě vyhlížejícím pootevřeným botníkem, knihovničkou nebo vrchem skříní.

Příjemné poleženíčko, no ne?

Chtěla bych těm mým ale udělat radost a silně uvažuji o pořízení závěsného odpočivadla na topení. Jako člověku mi to připadá dokonalé, kočky by si mohly pohovět v pohodlném závěsu a nechat se vyhřívat radiátorem. Ale co já vím, třeba to dopadne podobně jako metr vysoké škrabadlo, které už slouží jen na odkládání oblečení...

Ještě musím něco říci k boudičkám, které velmi často bývají umístěny na škrabadlech/stromech. Nevěřte tomu, že Vaše kočka tam bude ráda chodit spát jako ty krásné čičiny na obrázcích. Já o nich nepochybovala, ale Micka mi ukázala, jak jsem naivní, že mě obalamutí pár fotek. To pouze Mikeš si tam občas zaleze. Asi abych neměla pocit, že je to úplně zbytečné. Hodný a empatický kocour to je.

Steliva silikagelová

Z této kategorie jsem (společně s Mickou a Mikešem) otestovala pouze 2 značky. Každopádně jsem zatím moc uchvácena nebyla. Výrobci obou značek slibovali výdrž 1 celý měsíc. Krásná představa, to ano - u toho to ale končí.

Silikagelové stelivo jsou bílé kamínky, někdy s příměsí několika barevných (většinou modrých nebo zelených). Na pohled působí krásným čistým dojmem, některá steliva jsou dokonce parfemovaná. Čistým dojmem působí ale pouze do té doby, než kočka stelivo použije. Jelikož se v případě tohoto steliva vyhazují pouze pevné části, tedy hovínka (silikagel nehrudkuje, ale vstřebává tekutiny), získává postupně stále žlutější a žlutější podobu. V tu chvíli působí dost odpudivým dojmem, plus už začíná zavánět. Tento stav nastane velmi brzo, takřka po pár dnech používání.

Zmíním ale ještě klady silikagelových steliv, mezi které patří možnost splachování do wc (beze strachu, že kočkolit ucpe trubky, jelikož se ve vodě rozloží podobně jako toaletní papír) a údajné lepší pohlcování zápachu - o čemž jsem zatím přesvědčena nebyla. Podle mě je kočičí bedýnka cítit stejně v případě použití bentonitového i silikagelového steliva.

Magic Pearls

Magické perly vydržely kočkám v záchodku necelé tři týdny, a to se sebezapřením a s opakováním si věty "přeci to má vydržet měsíc".

Při sypání nové várky jsem kuckala a skoro se dusila, jak se ze steliva prášilo. Zvláštní je, že výrobce tvrdí, že tento výrobek nepráší... asi chyba plastové bedýnky? Že by?

7,6 litrový pytel jsem od oka rozdělila na dvě půlky, jelikož do jednoho záchodku měla přijít vrstva o pouhých 3 centimetrech, tedy jen 3, 8 litru steliva. Vrstva mi pro naše kočky připadala malá, ale řídila jsem se pokyny na obalu. Zvířata sypání kočkolitu zaujalo, obě kočky sledovali mou činnost a ihned si musely obsah očichat - přeci jen jsem vždy používala trochu jiný typ kočkolitu. Bála jsem se, že u nás nastanou problémy s odmítáním vykonávání potřeby na takovýto typ steliva, ale kočky se změnou neměly nejmenší problém.

Každopádně, jak jsme už psala, obsah bedýnky jsem měnila o poznání dříve než byl termín slíbený výrobcem. Jinak jsem byla vcelku spokojena.


Happy Cat

Dalším silikagelovým stelivem, které jsem zkoušela - vlastně pořád zkouším - je stelivo Happy Cat od značky Akinu.

Kvalitově je na podobné úrovni jako Magic Pearls, jediný rozdíl byl pro mě asi v ceně - koupila jsem ho impulsivně v Globusu za cenu tuším 130kč za 3, 6 litru, vystačilo tedy pouze na jeden ze záchodků.

Nyní jsou to tři dny a mám - li soudit podle sourozence tohoto kočkolitu (níže), vydrží tak ještě týden a budu ho muset vysypat.

Toto stelivo bych koupila pouze v e-shopu, jelikož jsem ho viděla právě pouzen v Globusu a za tak nehoráznou cenu. Když jsem koukala na internetové ceny na serveru heureka.cz, sypala jsem si popel na hlavu. Ale pozdě bycha honit, že.




Happy Cat Aroma

Tento jablečný kočkolit jsem brala za stejnou cenu společně s jeho neparfemovaným bráchou. Jediným rozdílem je právě vůně - kterou jsem tedy nijak zvlášť necítila. Sice jsem nyní na nemocenské kvůli viróze, ale je to týden, co jsem ho sypala do kočičího wc, a stejně jsem žádnou vůni necítila - chyba u mě?

Tuto variantu Happy Cat jsem použila dříve a to do  bedýnky umístěné v koupelně (z logiky věci, že na balkoně není parfemovaného steliva potřeba). Jak říkám, je tam právě týden a něco, ale nedávám mu víc jak dva tři dny do vysypání. Je z větší části žluté barvy a při předklonění je už znát typický pach kočičí moči.


Happy Cat obyčejné i parfemované taky docela dost práší. Rozhodně ale méně než Magic Pearls, kdy se při sypání v podstatě zvedla bílá a dusivá mlha.

Při objednávání Magic Pearls jsem byla hrozně natěšená, měla jsem radost sama ze sebe, jak kupuji kočkám něco lepšího, účinnějšího a jak si sama sobě a mému příteli ulehčím práci s kydáním kočičích exkrementů a hrudek. Myslela jsem si, že jsem vybrala něco super luxusního a bezpracného. Chyba lávky. Sice jsem se přesvědčila ve výhodách, ale kompenzovaných cenou. Za tu výhodu, že člověk vybere pouze hovínka a žluté kamínky nechá být, zaplatí znatelně více.

A to nepomíjím fakt, že některým lidem mohou ty žluté pročůrané kamínky prostě z principu vadit.

Steliva bentonitová - pokračování

Dnes navážu na předchozí článek (Molly a Louisa) a rozepíši se dál o bentonitových stelivech. Jsou to takové ty klasické různě šedé kamínky, které si většina lidí představí pod pojmem "kočkolit". O dvou poměrně kvalitních a hlavně levných a dostupných v běžných obchodech jsem psala minule. Jsou samozřejmě i dražší, což ale ne vždy znamená lepší kvalitu.

Osobně se stelivy typu Brit, Öko cats best apod. zkušenost nemám, ale určitě na ně časem dojde. Obecně jsou tyto dvě řazena do té kvalitnější kategorie. Dostupná jsou buď v kamenných zverimexech a chovatelských potřebách, nebo je seženete na různých e-shopech. Dobrým rádcem je zde heureka.cz a google.

Jelikož mám někdy hlouběji do kapsy, tak se orientuji právě v těch levnějších a běžněji dostupných.



Korrekt

Začnu stelivem z Globusu, značka Korrekt je v podstatě to samé jako Euroshopper v Albertu nebo Clever v Bille, tedy vlastní značka obchodního řetězce, často nejlevnější produkt.

Nečekala jsem od něho zázraky, ale nakonec jsme ho zařadili do steliv "nic moc, ale za tu cenu v akci se to dá", za tu dobu kočky už pár balení použily. Cenu mimo akci si už nevybavuju, ve slevě ale bývá docela často, to potom jde sehnat okolo 20-30kč. Barvou je tmavší, asi nejtmavší a na pohled nejošklivější stelivo, které jsme tu kdy měli. Není ani šedé, spíše takové tmavě šedohnědé, barvou mi připomíná bláto.

Je hrubší a jak jsem psala minule, tak to není výhoda. Je takové těžké a hutné, takže se v něm dříve rozlinou všechny pachy a je nutná výměna. Navíc, pokud se dobře pamatuji, jsou hrudky měkčí a při vybírání ze záchodku se snadno rozpadají - opět věc, která má vliv na smrádek kočičího záchoda.

Ve výsledku: Osobně bych ho mimo akční nabídku Globusu nekoupila, výjimkou by byla pouze nouze nejvyšší, kdy by ostatní obchody měly jednoduše zavřeno.


Pussy Cat

Toto stelivo jsme objednávali přes jeden e-shop společně s dalšími věcmi pro naši budoucí kočku, jelikož se nám nechtělo si vše obstarávat v kamenných prodejnách s menším výběrem a hlavně vyššími cenami.

Nutno podotknout, že od té doby jsme toto stelivo neměli vůbec. Pošta se nějak zdržela s dodáním objednávky a my si nakonec stelivo koupili na poslední chvíli v den odjezdu pro Mícu v drogerii DM (to nejlevnější, které tam je) a nasypali ho do staré mísy, která stejně byla zralá na vyhození.

Těch pár dní, než dorazily objednané věci, jsme v klidu přežili a zvědavě sypali do fungl nového záchodku kočkolit Pussy Cat. Jako první jsme si všimli o poznání světlejší barvy, takové šedobílé - na pohled se mi světlejší steliva líbí více, vypadají čistěji.

Barva byla ale jediné pozitivum. Kočce se stelivo nezamlouvalo vůbec, jelikož kamínky byly i pro lidskou ruku dost ostré. Číča proto potřebu vykonávala stylem "přední packy na zemi, zadní packy na kraji toalety a vykonaná potřeba možná dopadne do záchůdku nebo možná někam vedle". Tohle stelivo bylo asi nejhorší, které jsme kdy vyzkoušeli.

Steliva Molly a Louisa

Když si člověk pořídí kočku, musí neprodleně sehnat nějaký kočičí záchůdek. Jsou kryté a nekryté, osobně jsem dávám hlavně z finančních důvodů přednost klasické nekryté bedničce, která se dá pořídit za stovku nebo levněji. Nemyslím si, že zrovna na tomto kusu tvarovaného plastu by nějak světoborně záleželo. Kryté wc má kromě vyšší ceny svoje výhody, ale o těch se člověk dočte i jinde.

Důležitější je podle mě obsah té nádoby - kočkolit. Začnu jedním mým celkem oblíbeným, ke kterému jsem se už  po několikáté vrátila.




Molly

Kupuji ho v InterSparu, stojí 45kč v akci 1+1 zdarma, mimo akční nabícky stojí tuším okolo 80kč. Je barvou světle šedé, dobře pohlcuje pachy - je cítit až při opravdu pořádné "náloži" nebo odhadem tak 8-10 dnech, kdy člověk poctivě vybírá veškeré hrudky a exkrementy, aby nemohly "pracovat". Toto je podmínkou snad u všech steliv - samozřejmě. Ale některá vydrží nezapáchat déle.

Molly má ale docela nepovedený obal, je to desetikilový pytel, který se taktak nerozpadne už chycení za ucho. Člověk aby trnul hrůzou, zda se mu cestou do auta nebo domů nerozsypou všechny kamínky na zem.



Louisa


Tohoto steliva jsem si všimla pouze v Penny Marketu. Stávalo tenkrát v akci 17kč (nebo 18? víc jak dvacka to ale rozhodně nebylo). Za takovou směšnou cenu si člověk domů přinesl 5 litrů kamínků - neplést litry s kilogramy. :-)

Není to špatné stelivo, takové neutrální. Při plném využívání 2 toalet Mícou a Mikešem jsme měnili jejich obsah asi po tom týdnu. Když někde čtu, jak některým majitelům koček stačí měnit kočkolit po 14 nebo více dnech, tak kroutím hlavou a říkám si, že buď ty naše kočky chodí nějak často a "hodně" nebo mají ti majitelé něco s čichovými receptory.


Musím ještě dodat, že kvalitu steliva beru opravdu pouze podle pohlcení zápachu, eventuálního snazšího rozpadání hrudek a určité "hrubosti" steliva - lopatky na čištění totiž musíme mít do zásoby, jelikož když je stelivo příliš hutné, plastová lopatička jednoduše při prohrabávání bedýnky křupne. A to nemluvím o faktu "čím víc hutné a těžké, tím dříve smrdí".

Maličkosti typu ulpívání na srsti většinou neřeším, neb se to našim krátkosrstým kočkám moc neděje. Ohledně vynášení - prostě to zametu, když stelivo jinak vyhovuje. Prášení - většinou se ze záchodku práší při sypání nové várky, je jedno jestli bentonitové nebo silikagelové (i když výrobce tvrdí, že jde o stelivo neprášící, echm), tohle taky neřeším. Jsou ale steliva, která práší i při používání kočkou, to je ale už věc jiná a ne samozřejmá.

Kočičí království

Dovoluji si představit čtyřnohou slečnu, která se mnou a mým přítelem obývá malý byt na jednom malém sídlišti ve městě Liberci. Je jí Micka, řečená Micuška, Micunka nebo prostě Kočka. Míce je nyní rok a 3 měsíce, je kočičí paní domu a často to vypadá, že tu má vše na povel. Je to černobílá frajerka, dcera Norské lesní kočky a neznámého vojína. Zamilovala jsem se do ní na první pohled. 

Druhým čtyřnohým obyvatelem je kocour jménem Mikeš, Miki nebo Kocour. V květnu tohoto roku jsem ho přivezla k nám a naší kočce na návštěvu a už tu (plánovaně) zůstal. Je mu právě tři čtvrtě roku a roste jako z vody. Je to černý přízrak, který se umí motat pod nohama a stává se mu, že je přišlápnut. Umí se ale pomstít, jak jsme si už mohli několikrát vyzkoušet - tolikrát vypranou deku a potah na matraci jsem u ostatních ne/kočkomilů neviděla.

Micka s Mikešem - na opěradle z křesla, které se kočky 

rozhodly používat jako škrabadlo, nyní slouží jako pelíšek

Kočky slyší na zavolání Potvory, Tyčinka nebo Čiči. Micka taky na Micu, většinou přijde i bez něčeho dobrého v lidské ruce a nechá se pohladit. Kocour poslouchá jen mého přítele, když ho volá.... kupodivu Kocoure. Na mě z vysoka kašle, pokud nenabízím něco k snědku.

Velmi často se také objevují v situacích, kdy se člověk chystá najíst nebo napít. Mají zvláštní pocit plného práva na ochutnávku, ne-li rovnou snědení poloviny porce.